Přestože právě 25. prosinec, tedy první svátek vánoční nebo též Boží hod vánoční, je podle církevní tradice dnem Ježíšova narození, slaví se v severských zemích stejně jako u nás výrazně méně než předcházející Štědrý den. Náboženský význam Božího hodu se vytrácí a celé Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků. První svátek vánoční stejně jako následující druhý svátek je většinou spojen s trávením času s rodinou a odpočinkem.
V Dánsku je 25. prosinec (1. juledag) v podstatě dnem odpočinku v nejužším rodinném kruhu. Většinou se servíruje sváteční oběd, jehož složení ale není ustálené a liší se rodinu od rodiny. Často se samozřejmě jedná o zbytky ze štědrovečerní večeře. Dříve na 25. prosinec spadal pohanský staroseverský svátek jól (odtud dánské označení Vánoc jul), svátek zimního slunovratu neboli „svátek středu zimy“, který měl zaručit bohatost a úrodnost nadcházejícího roku.
Faeřané se na první svátek vánoční (jóladagur) věnují rodině, odpočinku a zábavě.
V Grónsku jsou celé Vánoce svátky rodiny, během nichž se všichni vzájemně navštěvují a společně si užívají dobré jídlo a pití. Nejinak tomu je i na první svátek vánoční (Juullip ullua).
Na finský Boží hod vánoční (Joulupäivä, Jouluevankeliumi) se staví betlém neboli jesličky. Betlém si je možné opatřit již jako hotový celek, jednotlivé postavy se však dají zakoupit i zvlášť a lidé se často nezdráhají si ho vyrobit sami. Materiál na výrobu se různí: používá se všechno od dřeva, slámy a hlíny až po bavlnu a sádru. Na první svátek vánoční jsou pro Finsko rovněž typická různá nábožensko-divadelní představení, která mají za cíl představit jakési pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled.
Na Islandu probíhá první svátek vánoční (jóladagur) v poklidném tempu a širokém příbuzenském kruhu. Tradiční je sváteční oběd, ale pro řadu rodin se stává důležitějším okamžikem dne společná večeře. Stejně jako Štědrý den i první svátek vánoční se vyznačuje nadměrnou konzumací dobrého jídla.
Norové ráno na Boží hod (juledagen) začínají vánoční snídaní (julefrokost). Servírují se dobroty zbylé z minulého dne, mnoho čerstvého ovoce, typické hnědé a žluté norské sýry (brunost a gulost), marmelády, šunky a vlastně cokoliv, co má rodina ráda. Nezřídka se ale stane, že rodina vstane tak pozdě, že do dne vstoupí teprve vánočním obědem (julemiddag), který obsahuje prakticky stejné pokrmy jako vánoční snídaně. 25. prosinec je v Norsku den vyhrazený odpočinku a nejbližší rodině. Většina lidí zůstává doma s dětmi, užívají si vánočního lenošení, dívají se na pohádky, čtou si a chodí na procházky. Jen málokdy se v tento den chodí na návštěvy, bylo by totiž neslušné rušit jiné rodiny. Pro návštěvy je vyhrazen den následující – druhý svátek vánoční.
Ve Švédsku je tím nejdůležitějším vánočním svátkem Štědrý den, proto má 25. prosinec, neboli první svátek vánoční (juldagen), spíše druhořadou roli. Někteří věřící, kteří slaví 25. prosinec jako den Ježíšova narození, jdou ráno na mši, většinou však Švédové zůstávají doma nebo navštěvují příbuzné, s nimiž neměli možnost strávit Štědrý den.
Sámové 25. prosinec také nazývají první svátek vánoční (vuosttaš juovlabeaivi).
Pro Estonce je stejně jako pro mnohé jiné 25. prosinec (esimene jõulupüha) především dnem odpočinku v kruhu rodinném.
V Litvě patří první svátek vánoční (Kalėdos) mezi dny klidu a odpočinku, který může sklouznout téměř až k řízenému nicnedělání. Všechna nedůležitá práce by se měla odložit na jiné dny, a to včetně vaření. Během dne se jí dopředu připravené jídlo nebo to, co zbylo ze Štědrého dne. Rodina zpívá koledy a navštěvuje sousedy a příbuzné, u nichž se rovněž zpívá.
Lotyšské rodiny se ráno na první svátek vánoční (Pirmie Ziemassvētki) většinou vypravují do kostela, pokud tak neučinily již na Štědrý den.
Autoři článku: Iva Doušová, Lucie Chánová, Martina Kašparová, Lukáš Košner, Jana Michalíková, Ema Stašová a Martina Šímová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: idnes.cz