Z liturgického hlediska je 26. prosinec, druhý svátek vánoční, zasvěcen svatému Štěpánovi, prvnímu křesťanskému mučedníkovi. Dnes bývá tento den stejně jako předešlý Boží hod věnován návštěvám a setkáním. V severské tradici je svatý Štěpán navíc spojován s koňmi, a to především díky lidové představě, že byl Herodovým podkoním, který jako první spatřil betlémskou hvězdu, když byl napojit královy koně. Proto se ve Skandinávii ke svatému Štěpánu váže několik tradic spojených s koňmi. Pro propojení svatého Štěpána a koní nicméně nenacházíme oporu v Bibli a jedná se spíše o jakousi záminku pro to, aby i v křesťanských časech bylo možné pokračovat v pohanských zvycích, spojených se svátkem koní, který se 26. prosince tradičně konal k uctění staroseverského boha Freye.
Pro Dány představuje druhý svátek vánoční (2. juledag) další odpočinkový den v rodinném kruhu. Stejně jako na první svátek vánoční se pořádá slavnostní oběd, jehož složení stejně jako v předchozí den není pevně dané a liší se domácnost od domácnosti. Častěji se však v tento den schází nejen rodina, ale i přátelé a vykonávají se návštěvy. I v Dánsku se ke svatému Štěpánu váže několik zvyků spojených s koňmi. Podle staré tradice má jet člověk napojit koně časně, protože v časné ranní hodiny tohoto dne je voda pro koně obzvlášť výživná a zdravá. V některých částech Jutska se až dodnes zachovala tradice žertů týkajících se právě stájí. Lidé se probudili brzo ráno, vplížili se do sousedovy stáje a potají ji vykydali. Pozdě večer se pak sousedům schovávala kolečka na hnůj či se nad dveře umisťovaly „hnojové pasti“, tj. hnůj, který na člověka spadl, když otevřel dveře.
Na Faerských ostrovech pokračuje 26. prosince (2. jóladagur) zábava započatá o den dříve, kterou doprovází zpěvy a tance a jež často trvá až do Nového roku.
V Grónsku jsou celé Vánoce svátky rodiny. Všichni se vzájemně navštěvují a společně si užívají dobré jídlo a pití. Nejinak tomu je i na druhý svátek vánoční (Juullip-aappaa).
Svátek svatého Štěpána (Tapaninpäivä) byl i ve Finsku dnem koní a jezdců. V pohanských dobách se ten den při tzv. koňských slavnostech (hevosjuhlat) uctíval bůh Frey. Do tradičních oslav patřila takzvaná štěpánská jízda. Pořádaly se také vyjížďky v saních, což byla zábava, která jen přispěla k hřejivé vánoční atmosféře a které se na vesnických cestách s radostí účastnili mladí i staří. Vesnicí se také proháněli zpěváci a koledníci. V oblasti jižní Pohjanmaa podél řeki Kyrönjoki bylo zvykem, že mladí muži chodili za dívkami domů a prosili o „štěpánskou přízi“. Čím více měla dívka chlapce v oblibě, tím delší přízi dostal. Chlapci si potom získané vlákno připevňovali na šosy u kabátů. Brzy po ránu se chodilo ohřát k sousedům do sauny. Druhý svátek vánoční byl dříve také oblíbeným dnem pro vstup do manželství: na Štěpána se pořádalo víc svateb než kterýkoliv jiný den v roce. Z dnešních tradic stojí za zmínku především svatoštěpánské tance, které se běžně pořádají v tanečních restauracích i na mnoha jiných místech.
Na Islandu na druhý svátek vánoční (annar í jólum) pokračují rodinné oslavy a návštěvy započaté již předešlý den. Především v hlavním městě pak večer zábava pokračuje na nesčetných vánočních večírcích v klubech a barech.
V norském středověku bylo na druhý svátek vánoční (andre juledag, Stefanusdagen) zvykem v tento den navštívit všechny známé v okolí a dodnes zůstal druhý svátek vánoční dnem návštěv. Na vesnicích bývá večer slavnost a ve městech začínají premiéry nových filmů a velké povánoční výprodeje. V některých krajích je večer druhého svátku vánočního považován za počátek tzv. období romjul („méně sváteční dny“), které trvá do 31. prosince. V Norsku mají děti během těchto dnů prázdniny, řada lidí si bere dovolenou, jezdí se na návštěvy, zimní dovolené a všichni odpočívají. Od 26. prosince a poté po celé období romjul probíhá tzv. julebukken nebo také å gå julebukken, jakási obdoba českého koledování: děti se převlékají za kozly, chodí po městě, zpívají vánoční písně a dostávají za to drobné pamlsky. Slovo bukk znamená v češtině kozel, proto by se tento zvyk dal s trochou nadsázky přeložit jako „kozlování“.
Švédové 26. prosince, tedy na druhý svátek vánoční (annandag jul), stále odpočívají v rodinném kruhu. Nicméně tento den je ve Švédsku také často spojován se sportem, především pak s týmovou hrou zvanou bandy. Bandy, kolektivní míčový sport hraný na ledové ploše, má ve Švédsku na druhý svátek vánoční své tradiční místo. Tamní svaz se vždy snaží uspořádat nějaké prestižní utkání, které by potěšilo švédské fanoušky. V posledních letech se však 26. prosince začínají hrát i ligová utkání v ledním hokeji a v házené. O sportovní fanoušky je tedy ve Švédsku na druhý svátek vánoční dobře postaráno.
Sámové pod vlivem křesťanství označují 26. prosince za svátek svatého Štěpána (Stefanusa beaivi).
Estonci se 26. prosince (teine jõulupüha) obvykle věnují návštěvě přátel.
Litevci další dny vánočních svátků, tedy i druhý svátek vánoční (Antroji Kalėdų diena), tráví odpočinkem, návštěvami a zábavou, která může trvat až do Tří králů (Trys karaliai).
V Lotyšsku se na druhý svátek vánoční (Otrie Ziemassvētki) chodí do kostela. Obvykle se tam ale vypravují jen ti, kteří tak během vánočních svátků ještě neučinili.
Autoři článku: Iva Doušová, Lucie Chánová, Martina Kašparová, Lukáš Košner, Jana Michalíková, Ema Stašová a Martina Šímová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: bt.dk
