Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek je čtvrtek před Velikonocemi, během něhož se připomíná poslední Ježíšova večeře. Název dne v severogermánských jazycích je odvozen od staroseverského slova čistý. Zelený čtvrtek je totiž mj. dnem velkého úklidu, který souvisí s omýváním nohou Ježíšových učedníků. Symbolické omývání nohou bývá součástí protestantských oslav Zeleného čtvrtka.

Je to také den, kdy by se nemělo jíst maso, ideálně by se měla konzumovat jen zelenina. S tím částečně souvisí i původ českého a lotyšského pojmenování Zelený čtvrtek, resp. Zaļā ceturtdiena. Den bez masa by měl přispět k tomu, aby byl člověk celý rok zdravý. Na Zelený čtvrtek zvoní naposledy kostelní zvony, znovu zazní až na Bílou sobotu.

V Dánsku, Norsku a na Islandu je Zelený čtvrtek dnem volna, jímž začínají pět dní trvající prázdniny, které si hlavně Norové rádi prodlužují na celý týden a doslova emigrují na své horské chaty a chalupy. Zácpy na silnicích před Velikonocemi jsou tak typické, že pro ně v norštině dokonce existuje speciální výraz – påsketrafikk. I ti, kdo neodjedou na hory, podnikají výlety na lyžích po okolí a navštěvují různé slavnosti. Podobně jako Vánoce jsou i Velikonoce možností, jak se sejít u dobrého jídla s přáteli a rodinou, což Norové milují.

I na Islandu mají počínaje Zeleným čtvrtkem volno a Islanďané vyrážejí mimo město na výlety s rodinou nebo na populární hudební festival Aldrei fór ég suður (v překladu Nikdy jsem nebyl na jihu) do městečka Ísafjörður v Západních fjordech. Nemálu turistů už tato posloupnost státních svátků zkomplikovala dovolenou – mnoho obchodů je v těchto dnech totiž zavřená, i když v posledních letech se situace díky vzrůstajícímu významu turistického ruchu o dost zlepšila. I v Norsku na pět dní zavřou všechny obchody a ti, kteří si nestihli nakoupit před svátky, odjíždějí na nákupy do sousedního Švédska, kde je normální pracovní den.

V Norsku v dřívějších dobách chodili přes den mladí muži po městě a vybírali od dívek barevné stuhy. Mladíci mezi sebou samozřejmě závodili, který z nich získá více stuh. Dívky si zase dávaly do levého střevíce minci, aby se jim v noci zdálo o budoucím ženichovi. Lidová pověra rovněž praví, že v noci na Zelený čtvrtek se slétají čarodějnice a kradou dobytek. Aby se hospodáři uchránili, dávali na schody košťata jako výkupné a v kraji Sørlandet na jihu Norska zvonily celé ráno kostelní zvony, aby čarodějnice zahnaly.

Ve Finsku se na Zelený čtvrtek v luteránských kostelích konají mše a lidé se také aktivně účastní eucharistie. Jedná se o jeden ze čtyř nejoblíbenějších dnů, na které Finové chodí do kostela.

V některých částech Švédska se děti už na Zelený čtvrtek podle staré pohanské tradice převlékají za čarodějnice a obcházejí sousedy, u nichž řehtají řehtačkami (mají nahradit zvuk zvonů, které odletěly do Říma). Za to dostávají drobné mince a sladkosti a slibují, že u nich nevyvedou žádnou neplechu. Typickým jídlem byla směs dušeného zelí a dalších osmi druhů zeleniny.

V Estonsku patří Zelený čtvrtek ke dnům s nejbohatšími tradicemi. Lidé věřili, že vše, co v tento den udělají, bude mít magický účinek. Den je spojen hlavně s pohanskými představami probouzející se přírody, která vítězí nad čarodějnicemi a jejich magií.

Zelený čtvrtek se řekne dánsky skærtorsdag,
finsky kiirastorstai,
islandsky skírdagur,
norsky skjærtorsdag,
švédsky skärtorsdagen,
sámsky skilleduorastat,
estonsky suur neljapäev,
litevsky Didysis ketvirtadienis a
lotyšsky Zaļā ceturtdiena.