Bílá sobota

Na Bílou sobotu končí postní doba a vrací se radost z jara a bujaré oslavy. Typickou činností v tento den je příprava dobré hostiny, která ve Skandinávii má formu stolu s mnoha chody a přílohami, z nichž si každý bere to, na co má chuť. Na talířích nechybí ryby, maso (jehněčí, klobásy…), brambory, vajíčka a zelenina.

Na Bílou sobotu poprvé od Zeleného čtvrtka zní kostelní zvony, které ve čtvrtek utichly.

Ve Finsku a Švédsku se na Bílou sobotu do dnešních dnů v některých oblastech pálí velikonoční hranice, jejichž účelem bylo v minulosti vyhánění čarodějnic a zlých duchů. Lidé věřili, že čím více kouře a jisker bude z ohně vycházet, tím lépe. Sousední vesnice často soutěžily, čí hranice bude největší.

V Norsku jsou tradiční speciální závody na lyžích v kostýmech, s úkoly a jinými taškařicemi. Po závodech některé děti dostávají velikonoční vejce naplněná sladkostmi, jiné si musí počkat na velikonočního zajíčka, který naděluje dárky až na Velikonoční neděli. Dospělí se po lyžování odměňují korbelem kořeněného velikonočního vína (glüwine) a večer se scházejí k slavnostním hostinám. K nepostradatelným jídlům velikonoční tabule patří pečené jehněčí maso a typické pro Skandinávii je i kuřecí maso. Zábavu zajišťuje hraní různých her, oblíbené jsou především klasické karetní či deskové hry a televizní kvízy, tzv. påskenøtter. V noci se konají slavnostní mše k oslavení zmrtvýchvstání Krista, vrchol liturgického roku. V dřívějších dobách byla Bílá sobota dnem, kdy se ustájená zvířata znovu připravovala k vyhnání na pastvu a vedoucí krávě se na krk připevňoval zvonec.

Bílá sobota se řekne dánsky a norsky påskeaften,
dánsky též påskelørdag,
finsky lankalauantai, pääsiäislauantai nebo hiljainen lauantai,
islandsky hvíldardagurinn á laugardag,
švédsky påskafton nebo vitlördag,
sámsky beassášlávvordat,
estonsky hingamispäev,
litevsky Didysis šeštadienis a
lotyšsky Klusā sestdiena.