Velký pátek byl dříve nejtišším a nejpochmurnějším dnem Velikonoc. Lidé si připomínali ukřižování Krista, v kostelech nesměla být žádná světla a výzdoba bývala laděna do černa. Byl zakázán příliš hlasitý hovor, smích a jakékoliv veselí. Byl to také den přísného půstu, jedla se jen jednoduchá jídla (brambory, kaše, polévka apod.). V dnešní době sice již tyto zákazy neplatí, ale přesto je Velký pátek velmi klidným, tichým dnem určeným k rozjímání, návštěvám kostela a rodin a k účasti na křížových výpravách.
Ve Finsku v oblasti nazývané Pohjanmaa a ve Švédsku bývalo v minulosti zvykem dávat dětem i dospělým na Velký pátek výprask březovými větvičkami jako připomenutí utrpení Krista. V pátek mají lidé volno, často odjíždějí na hory a na venkov.
V Norsku je na Velký pátek pro umocnění posmutnělé slavnostní nálady po celý den stažena norská vlajka na půl žerdi.
V Estonsku byl v minulosti Velký pátek vnímán jako den ideální pro vaření nápojů lásky ke získání srdce svého vyvoleného. V současnosti je tento den součástí týdenních velikonočních prázdnin, které si užívají všichni žáci napříč Estonskem.
Velký pátek se řekne dánsky a norsky langfredag,
finsky pitkäperjantai,
islandsky föstudagurinn langi,
švédsky långfredagen,
sámsky guhkesbearjadat,
estonsky suur reede,
litevsky Didysis penktadienis a
lotyšsky Lielā piektdiena.
Autorky článku: Zuzana Bartůňková, Iva Doušová, Lucie Chánová a Ema Stašová, Skandinávský dům
Obrázek – metroxpress.dk
