Petr Burian je zakladatel CK Periscope, která se dlouhodobě specializuje na zájezdy do severských zemí.
Kdy vás poprvé napadlo, že by nebylo špatné stát se cestovatelem?
Prvně to napadlo moji babičku… Narodil jsem se v Poděbradech, ale moji rodiče se každý druhý víkend vydávali vlakem do Berouna navštívit babičku s dědou. A když mě tam poprvé po šestinedělí vezli ukázat, naložili mě do příruční cestovní tašky. Takhle mne poprvé uviděla berounská babička. Traduje se, že spráskla ruce a prohlásila: „Koukám, že Petříček bude cestovatel!“ Takže tehdy jako sudička předpověděla moji budoucnost.
Co jste studoval a jakou práci jste dělal, než jste založil CK Periscope?
Vystudoval jsem na VŠE obor Ekonomika dopravy a spojů. Kdybych nezačal podnikat v cestovním ruchu, možná bych se stal dispečerem letového provozu, protože letadla a taky vlaky mne vždycky bavily. Po škole jsem ale nejprve pracoval jako inženýr-ekonom ve „šroubárně“ (ve firmě, která se zabývala obchodováním se spojovacím materiálem). Tahle práce ale příliš neuspokojovala moji podnikavou a dobrodružnou povahu, a tak jsem přemýšlel, co bych mohl v budoucnu dělat jiného. Bylo jen tři roky po sametové revoluci a možností bylo hodně… Ale základní kapitál do podnikání jsem jako šestadvacetiletý neměl.
Kdy jste se poprvé podíval do Norska?
V roce 1992 na pozvání sestřenice. Do Norska jsem se okamžitě zamiloval. Protože mám rád přírodu a upřednostňuju ji před životem ve městě, jedinečná norská příroda mě naprosto okouzlila a tak je tomu dodnes. Právě tehdy jsem začal přemýšlet o tom, že bych chtěl i dalším lidem v Česku zprostředkovat, aby krásy Norska viděli, a tušil jsem, že můj další život bude spojený s cestováním. Doma už jsem měl zkušenosti s pořádáním výletů a zájezdů, které jsme s kamarádem organizovali v rámci VŠ a turistického klubu.
Jakou roli v tom sehrála zimní olympiáda v Lillehammeru v roce 1994?
Zásadní. Napadlo mě totiž uspořádat na Zimní olympijské hry zájezd pro Čechy. Jenže když jsem chtěl nakoupit vstupenky na olympiádu, zjistil jsem, že u nás koupit nejdou. Tohle téma ale tehdejší Olympijský výbor nezajímalo, protože byla hektická doba – dělil se Československý stát.
Tak jsem se chytil příležitosti. Spolu s kamarádem jsme se rozhodli zariskovat a po složitých jednáních na Českém olympijském výboru a s úvěrem zajištěným rozestavěným rodinným domkem jsme nakoupili tzv. natvrdo velké množství vstupenek – letěl jsem pro ně tehdy poprvé v životě letadlem. Věřili jsme, že až téma dělení státu odezní, zimní olympiáda začne sportovce i média zajímat.
A ono to opravdu vyšlo…
Investovali jsme hodně do propagace, včetně soutěží v tehdejším Mladém světě, Sportu apod. První velký zájem ale projevily pobočky skandinávských firem v Česku, které chtěly vstupenky pro své zaměstnance. Získali jsme výhodu od letecké společnosti SAS a letenky pak zajišťovali i pro Český olympijský výbor. Dobře jsme se zhostili i dalšího úkolu – zajistit ubytování pro sportovní redaktory, pro které jsme pronajali tři domy nedaleko sportovišť.
Co následovalo po této úspěšné akci?
Peníze získané prodejem vstupenek jsme si s kamarádem spravedlivě rozdělili a pak se naše cesty rozešly. Kamarád se už cestovnímu ruchu věnovat nechtěl, zato já jsem viděl svou budoucnost spojenou se Skandinávií a cestováním. Na rok jsem se tehdy odstěhoval do Norska, kde jsem začal fungovat jako tour operátor – českým cestovkám jsem nabízel trajektové lístky a ubytovací kapacity pro velké skupiny (tehdejší doba otevřených hranic na Západ znamenala po celá 90. léta desítky až stovky tzv. podnikových zájezdů ročně). Zároveň jsem v Norsku postupně objížděl místní kempy, seznamoval se s prostředím a jejich majiteli a vyhledával ta nejvhodnější místa pro příští zájezdy. Také jsem se začal trochu učit norsky.
Jak vás napadl název CK Periscope?
Nelíbily se mi názvy tehdejších vznikajících firem složené často z iniciál jmen majitelů společnosti, jak tomu v té době bývalo. Chtěl jsem něco originálního, co by znělo trošku jako příslib dobrodružství… (a snad i mezinárodně). Napadl mě Periscope a pak jsem k tomu ještě přidal dovětek Skandinávie, aby bylo jasné, na jaké země je cestovní kancelář zaměřená.
Jaký byl o zájezdy zájem a jak se tehdy do Norska nejčastěji cestovalo?
O zájezdy byl v porevoluční době velký zájem. Mířily nejen do Norska, ale postupně se přidávaly i další skandinávské země – Island, Finsko, Švédsko, Dánsko. Jezdilo se hlavně autobusem a trajekty, letecká doprava byla výjimečná. I já jsem byl zvyklý cestovat na všechna jednání do Norska autem nebo vlakem. Cesta do Osla trvala 2 dny, dál do hor ještě déle.
CK Periscope se za 30 let vyprofilovala jako specialista na Skandinávii. Posledních 15 let ale jezdíte i do mnoha dalších zemí světa…
Zájezdy do severských zemí tvoří tradičně největší část naší nabídky. A to jak v létě (Norsko, Island), tak v zimním období, kdy převažují cesty do Finska. Opravdu se cítíme být specialisty na celou Skandinávii, a to včetně Grónska, Špicberků, Faerských ostrovů.
Hodně klientů s námi ale jezdí opakovaně, proto bylo třeba nabídnout jim zase něco jiného. V současnosti tak pořádáme zájezdy do více jak padesáti zemí světa. V naší nabídce se pravidelně objevuje Kanada, USA, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická republika, Namibie, Azory, Madeira, Omán, Maroko, Peru, Japonsko, Španělsko, Portugalsko. Pořádáme také plavby – např. Z Kanady na Aljašku, do Antarktidy.
Která místa lidi nejvíc přitahují?
V létě naprosto jednoznačně norské fjordy a hory a Island. V těchto zemích máme na českém trhu dominantní postavení. Velmi populární jsou zájezdy za polární září – na norské Lofoty či do Finska. Hodně oblíbené je Laponsko – panenská příroda za polárním kruhem, kam jezdíme třeba i v zimě na běžky. Mezi evergreeny patří Skotsko, Irsko a Wales.
Naši lidé mají rádi ostrovy. Před pár lety jsme pro naše klienty „objevili“ Faery, Shetlandy, Hebridy, švédský ostrov Gotland. Novinkou letošního roku je kanadský ostrov Newfoundland.
Rozhovor a foto: CK Periscope, Petr Burian
