Finský romantický básník Frans Mikael Franzén (9. 2. 1772 – 14. 8. 1847) je jednou z nejvýraznějších postav finské kultury přelomu 18. a 19. století. O jeho nadání svědčí i neuvěřitelně rychlé studium – ve 13 letech složil maturitu, v 17 získal titul magistra a ve 20 docenta. Po návratu ze studijní cesty do Paříže přijal jako 26letý úřad profesora literární historie na Univerzitě v Turku. Roku 1811, tedy jen nedlouho nato, co se Finsko stalo součástí Ruska a švédský vliv zde logicky značně upadl, se Franzén, jehož mateřštinou i jazykem tvorby byla švédština, přestěhoval do Švédska a dále působil v Uppsale.
K nejslavnějším Franzénovým básním patří skladba Menniskans anlete (1793; Tvář člověka) oslavující božství v člověku a odmítající osvícenecké teorie. Kromě vážné poesie, k níž se řadí známé náboženské žalmy, je také autorem řady textů populárních pijáckých písní. Franzénova tvorba sloužila později jako důležitý inspirační zdroj pro finské romantiky Johana Ludviga Runeberga a Zachariase Topelia.
Autor článku: Michal Švec, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
