Ve čtvrtek 22. listopadu si připomínáme narození nejslavnější finské sochařky druhé poloviny 20. století Eily Hiltunen (1922–2003), autorky památníku skladatele Jeana Sibelia “Nehrající varhany”, který se stal symbolem moderních Helsinek i jednou z turisticky nejnavštěvovanějších a nejobdivovanějších pamětihodností finské metropole.
Sochařka se narodila v karelském městě Sortavala u Ladožského jezera, jež se po druhé světové válce octlo na ruské (respektive sovětské) straně hranice. Studovala na dívčím lyceu v Helsinkách a později na Finské akademii výtvarného umění Ateneum mimo jiné pod vedením uznávané malířky jménem Aale Hakava (1909–1995). Od konce 40. let se účastnila řady mezinárodních uměleckých seminářů a sympozií. Svou první výstavu představila roku 1950 v Helsinkách a o dva roky později v Kodani.
V mládí tvořila Eila Hiltunen především z bronzu a mramoru, později se ale přiklonila zejména k oceli a mědi a její oblíbenou technikou se stalo sváření velkých plastik. Jejím bezpochyby nejznámnějším dílem je zmíněný Sibeliův památník (Sibelius-monumentti, 1967) v helsinské čtvrt Töölö. Mohutné ocelové sloupce skulptrury jsou svařeny do bloku nehrajících varhan, které působí na diváka stejně monumentálně jako Sibeliova hudba na posluchače. Žulová skála vytváří pevný a neochvějný základ pro mohutný symfonický rozlet masivní, ale přesto lehce působící oceli, tvárné améby uměleckého prožitku. Z různých pohledů se sochařská masa proměňuje, rozpíná a stahuje, nabízí průhledy, které se rázem zacelují. Je jen na divákovi jaký rytmus a takt obcházení sochařského díla zvolí. Působivé jsou zejména pohledy zespod, odkud kružnice tubusů rámují nespoutané a neustále se měnící nebe. Ze strany pak sleduje varhany a jejich účinek na okouzlené návštěvníky skladatelův obličej. Ne nadarmo se soutěžní návrh autorky na tento památník nazýval Passio musicae – Vášeň hudby.
Kromě Helsinek zdobí díla Eily Hiltunen i další finská města. V Tampere nalezneme fontánu nazvanou Pod vodou (Veden alla, 1960), v západofinském Pori pak sochu Polyfonia (1984). Za dalšími plastikami na veřejných místech bychom museli do Berlína, Říma, New Yorku a Montrealu, ale také Teheránu či saudskoarabské Džiddy. Fotografie autorčiných soch i další informace o této výjimečné osobnosti finského umění naleznete mj. na anglickojazyčných webových stránkách eilahiltunen.net.
Autor článku a obrázku: Michal Švec, Skandinávský dům
