18. listopadu 1935 v den 17. výročí vyhlášení Lotyšské republiky byl v lotyšském hlavním městě Rize odhalen Památník svobody (lotyšsky Brīvības piemineklis). Aktu se zúčastnil i tehdejší prezident republiky Alberts Kviesis. Památník stojí v centru města na začátku ulice Svobody (Brīvības iela; za sovětského období to byla Leninova ulice, Ļeņina iela) nedaleko křižovatky s Rainisovou třídou (Raiņa bulvāris).
Památník vznikal mezi lety 1931 a 1935 a jeho autory jsou sochaři Kārlis Zāle a Ernests Štālbergs. Monument je 42 metrů vysoký a na jeho vrcholu stojí Matka Lotyšska, jež ve svých rukách drží tři hvězdy, které symbolizují tři lotyšské historické regiony: Kurzemsko, Vidzemsko a Latgalsko. Dole u podstavce je nápis Tēvzemei un brīvībai (Za vlast a svobodu) a sousoší s výjevy z lotyšské kultury a historie.
Původně měla stavba sloužit jako vzpomínka na padlé během bojů za lotyšskou nezávislost, poté ale získala obecnější rozměr a začala být vnímána jako vyobrazení Lotyšska jakožto mladého svobodného a nezávislého státu a symbol jednoty lotyšského národa. Nezávislost si ale země udržela jen pár let, pak ji čekala nacistická a dlouhá sovětská okupace. Během ní byl památník vnímán jako silný protisovětský symbol. Právě během okupace Sovětským svazem dostal i smutnou přezdívku „cestovní kancelář“. Každý, kdo se u něj pokusil o projev sympatií k nezávislému a svobodnému Lotyšsku, měl velkou šanci, že si vyslouží pobyt na Sibiři.
Na začátku sovětského období se přitom uvažovalo o zbourání památníku, k čemuž naštěstí nedošlo, a tak jeho podoba musela být alespoň interpretována v souladu se sovětskou ideologií, např. jako Matka Rus, která drží tři hvězdy symbolizující pobaltské sovětské socialistické republiky – Estonskou, Litevskou a Lotyšskou.
V dnešní době se u památníku konají různé vzpomínkové akce a na státní svátky se k němu za účasti státních představitelů kladou věnce. Na prostranství před monumentem jsou také svolávány nejrůznější manifestace. První se tam konala již v roce 1987 a byla namířena proti sovětskému režimu.
Autorka článku a obrázku: Iva Doušová, Skandinávský dům
