Pravděpodobně jedním z nejznámějších islandských svátků je Þorrablót, který se slaví každý rok na přelomu ledna a února (vždy v pátek mezi 19. a 25. lednem), kdy podle staroseverského kalendáře začíná Þorri, čtvrtý měsíc zimy. První den měsíce Þorri se jmenuje Bóndadagur. „Bóndi“ znamená v islandštině „farmář“, ale také „hlava rodiny“, což je patrně dnešní pojetí tohoto slavnostního dne, kterému se také říká Den manželů. Ve středu pozornosti je manžel nebo partner a jeho družka má za úkol ho náležitě rozmazlovat – ať už květinami, či dobrým jídlem. Tato tradice na Islandu není příliš dlouho; první zmínky o ní pocházejí až z 90. let minulého století.
O něco staršího data, zhruba z 19. století, je tradice pořádat hostiny plné tradičního jídla – již zmíněný Þorrablót. Tato tradice je stále velmi živá a jen málokterý Islanďan si nechá ujít večeři či bufet, zahrnující místní delikatesy. Pojem „delikatesy“ je ovšem relativní. Posuďte sami: vedle sušené ryby (harðfiskur) nebo uzeného jehnečího (hangikjöt), podávaného obvykle s chlebovými placičkami (flatkökur), se na slavnostní tabuli objevují například i vařené ovčí hlavy (svið), které se jedí včetně očí, shnilý žralok (hákarl), nakládaná beraní varlata (hrútspungar), nakládaný velrybí tuk (hvalspik) nebo další pochutiny, připomínající nám dobře známé zabíjačkové výrobky. Na povzbuzení trávení ale i na spláchnutí pachuti tohoto velmi tučného jídla se dokonale hodí místní pálenka brennivín, lidově zvaná Černá smrt. Na závěr večera se často zpívají lidové písně.
Autorka článku: Martina Kašparová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: feykir.is
