Od roku 1992 slaví Finové narozeniny svého největšího básníka jako den básní a léta (Eino Leinon päivä – runon ja suven päivä) a připomínají si tak nejen postavu slavného literáta, ale zároveň i jeden z typických motivů jeho tvorby, totiž severské léto. Jak napsal jiný známý spisovatel Mika Waltari v závěru novely Vieras mies tuli taloon (česky Cizinec přichází) a navázal tak na Leinovu poezii: “Finské léto je krásné, ale také krátké.” A proto jsou oslavy jistě na místě.
Eino Leino (1878–1926; vl. jm. Armas Einar Leopold Lönnbohm) byl básníkem, prozaikem, dramatikem, překladatelem, literárním kritikem i novinářem. Patřil k vůdčím postavám kulturního dění ve Finsku na přelomu 19. a 20. století, tedy v období tzv. zlatého věku finské kultury. Napsal přes 30 básnických sbírek, kolem dvaceti děl prozaických, desítky dramat a nespočet novinových článků, studií a dopisů. Mezi jeho nejvýznamnější překladatelské počiny patří přebásnění Dantovy Božské komedie (1912–14; finsky Jumalainen näytelmä). Z Leinových básnických sbírek bývá za nejlepší považována Helkavirsiä I (1903; Svatodušní písně I), v níž kongeniálním způsobem propojil tradice domácí lidové slovesnosti s evropskými mýty a výrazem i filozofií uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století.
Českými překladateli byl Leino bohužel značně opomíjen. Dosud jedinou možnost, jak se seznámit s jeho básnickou tvorbou v češtině, představuje několik málo textů vydaných v časopise Světová literatura 1992/4.
Autor článku: Michal Švec, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: taidemuseo.fi
