6. listopad je významným dnem hned ve dvou severských zemích a Švédové i Finové při této příležitosti vyvěšují národní vlajku. Důvod oslav se ale v jednotlivých státech poněkud liší. Zatímco Švédové oslavují Den Gustava II. Adolfa (Gustav Adolfsdagen) a připomínají si tak památku tohoto významného panovníka, ve Finsku je 6. listopad věnován největší národnostní menšině v zemi a nese název Den finských Švédů (šv. Svenska dagen, fin. Ruotsalaisuuden päivä).
Gustav II. Adolf (vládl v letech 1611 až 1632) byl švédským králem a prvním panovníkem tzv. velmocenského období. Přestože za jeho vlády se Švédsko zapojilo do třicetileté války (1618–1648), během níž Švédové napáchali po celé Evropě nemalé škody, je Gustav II. Adolf ve Švédsku již dlouho považován za národního hrdinu. Den věnovaný jeho památce byl poprvé slaven roku 1832, a to právě 6. listopadu, v den 200. výročí královy smrti v bitvě u Lützenu (6. 11. 1632).
Po druhé světové válce začal význam dne poněkud upadat. Dnes se slaví především na místech, která jsou přímo spojena s osobou Gustava II. Adolfa. Tento panovník byl totiž nejen válečníkem, ale také vzdělanou osobností. Nechal založit několik nových měst, z nichž nejvýznamnější je Göteborg, a daroval velmi štědrou částku univerzitě v Uppsale. Proto se v Göteborgu a Uppsale dodnes konají akce připomínající královu památku. K oslavám patří také zvláštní zákusek švédsky zvaný Gustav Adolfsbakelse. Při jeho přípravě se fantazii meze nekladou, každý jej peče podle sebe, protože neexistuje žádný jednotný recept. Společným rysem všech zákusků je však dekorace v podobě královy siluety vyrobené z tmavé čokolády či marcipánu.
Ve Finsku se tento den slaví od roku 1908. V letech 1249 až 1809 patřilo Finsko ke Švédsku a úředním jazykem byla švédština. Když se roku 1809 Finsko stalo součástí Ruska, švédština zůstala i nadále jazykem vzdělanosti, kultury a státní správy. V průběhu 19. století se však situace začala měnit a finština získávala stále silnější postavení ve společnosti, což vzbudilo obavy u švédsky hovořících obyvatel země. Finští Švédové se obávali především o svůj jazyk a kulturu. Proto byl zaveden svátek, který měl finskojazyčným Finům připomenout, že v zemi existuje i významná skupina obyvatel, jejichž mateřštinou je švédština. U finských Švédů měl zase probudit pocit sounáležitosti a dokázat jim, že jsou plnohodnotnou součástí finské společnosti. V době okolo roku 1908, kdy proběhly první oslavy, navíc Finsko zažívalo velký útlak ze strany carského Ruska. Oslavou švédské menšiny tak Finsko chtělo dát najevo své sympatie ke Švédsku jakožto k zemi, jejíž demokracii, svobodu a hodnoty považovalo za následováníhodné.
Švédština je ve Finsku dodnes druhým úředním jazykem. Má okolo 300 000 mluvčích, zejména v oblastech okolo Helsinek a Turku, v Pohjanmaa a na Ålandských ostrovech. Z řad finských Švédů vzešla také celá řada známých osobností, z nichž jmenujme alespoň básníka Johana Ludviga Runeberga, spisovatelku a malířku Tove Janssonovou nebo hudebního skladatele Jeana Sibelia.
Autorka článku: Kateřina Jagošová, Skandinávský dům
Obrázky – zdroj: cs.wikipedia.org; wikidata.org; commons.wikimedia.org
