1. 7. – Vznik severské pasové unie

Na začátku července 1954 byla po dvouletých jednáních (od roku 1952) zavedena Severská pasová unie, která občanům severských zemí umožnila volný pohyb v rámci severní Evropy. Od té doby Seveřané nepotřebují v členských zemích pas ani povolení k pobytu. Zezačátku zahrnovala unie Švédsko, Finsko, Norsko a Dánsko bez Faerských ostrovů a Grónska. V prosinci 1955 se k unii připojil také Island a o jedenáct let později Faerské ostrovy. V květnu 1958 vstoupila v platnost dohoda o zrušení pasové kontroly na vnitřních hranicích také pro cizince. Tato opatření ale nezahrnují norské souostroví Svalbard a ostrov Jan Mayen. Cílem vytvoření unie bylo zjednodušení pohybu pracovní síly, a tím snížení nezaměstnanosti. Nově příchozím bylo ulehčeno získání trvalého pobytu a zajištěno sociální pojištění. Od roku 1981 se občané severských zemí můžou v rámci svého trvalého bydliště účastnit komunálních voleb.

Severská pasová unie platí dodnes, ale její podoba se změnila vytvořením Schengenského prostoru, do kterého všechny země Severské pasové unie vstoupily v roce 1996. Dosavadní dohodu nahradila pravidla Evropské unie o volném pohybu osob v rámci Schengenského prostoru. Přestože Norsko a Island nejsou členy Evropské unie, jsou součástí Schengenského prostoru a platí pro ně tedy stejná pravidla jako pro ostatní země EU. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že i v rámci Schengenu je potřeba se legitimovat, ať už mezinárodním cestovním dokladem (pasem) nebo občanským průkazem. Severská pasová unie žádný takovýto formální požadavek nestanovovala. Například ve Švédsku na rozdíl například od Finska nebo České republiky není běžné vlastnit občanský průkaz. V Norsku byly občanské průkazy zavedeny teprve v roce 2011.

 

Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: regjeringen.no