Chcete spolu se svými dětmi pohnout litosférickými deskami, nechat vybuchnout sopku či rozzářit všechny barvy duhy? Tohle se vám nepodaří ani na Islandu – v brněnském VIDA! centru zaměřeném na popularizaci vědy především pro dětské návštěvníky ale ano.
Jestli teď v polovině února jen posmutněle koukáte z okna a přemýšlíte, jak obzvláště o víkendu zabavit své občas až příliš živé ratolesti, aniž byste pak půlku neděle museli strávit praním špinavého prádla, a zároveň vám pošmournost pozdně zimních dní nezadržitelně připomíná Skandinávii, nebojte se spojit příjemné s užitečným a vyrazit s dětmi do brněnského VIDA! centra. Kromě vědecké zábavy si během března máte možnost užít speciální víkendovou dílničku s lákavým názvem Za polární září.
Dílničky Za polární září začínají každou sobotu a neděli, ve svátky a prázdniny vždy ve 12:00, 14:00 a 16:00, a na webu centra píší, že přesné začátky se dozvíme na pokladně. S dcerou (čerstvě čtyři roky) a synem (7,5) jsme se do Brna rozhodli vyrazit v neděli. Velká výhoda VIDA! centra je poloha přímo na výstavišti v jihozápadní části města, kam se z hlavního vlakového nádraží dostanete tramvají asi za deset minut a autem z D1 směrem od Prahy je to asi pět kilometrů. Nás, co jsme dorazili MHD, čekalo ještě asi půl kilometru po chodníku kolem kraje areálu výstaviště, a pak už nás přivítal architektonicky zajímavě pojatý vstup do samotného centra.
Na pokladně jsme se hned dozvěděli, že ačkoliv je půl jedné, nejbližší volná místa na naši vytouženou dílničku mají až v 16:00. Samotný program trvá 45 minut, a já tedy musel rychle počítat, že bychom v centru strávili přes čtyři hodiny. Většina členů narychlo svolané rodinné rady nicméně slibovala, že to určitě vydrží – jejich nadšení hned u vstupu bylo podpořeno také tím, že už si všimli padající vody a vznášejících se balonů v hlavní části centra. Menšina z nás (tedy já) byla však docela skeptická, jelikož mi zkušenost napovídala, že naše děti je docela těžké zaujmout. Nakonec mě přesvědčila milá paní pokladní svým ujištěním, že kdyby přišla krize, můžeme až třikrát vyjít z budovy ven a zase se vrátit, a taky mávla směrem k restauraci s teplým jídlem. Tohle by mohlo klapnout, řekl jsem si.
Hlavní hala s expozicemi je velmi prostorná a navržená tak, aby se do ní vešlo hodně lidí, a především pobíhajících dětí. V neděli odpoledne byla docela zaplněná, ale stejně jsem neměl pocit, že bychom si s ostatními návštěvníky překáželi. V celém prostoru je navíc skutečně hodně interaktivních exponátů, takže se děti (od mimin po adolescenty) pěkně rozptýlily, a i když byla zrovna nějaká atrakce obsazená, nebyl problém poodstoupit o dva metry vedle a věnovat se poznávání jiné fyzikální, biologické či jiné „vědecké“ zákonitosti. Pro znavené rodiče je k dispozici odpočinkový prostor, odkud mohou dohlížet na děti, kterým fyzikální hrátky nestačí a potřebují i aktivitu fyzickou, ať už na dopravní dráze, skluzavce či opravdu vysoké lezecké věži. Doplnit síly můžete i v bufetu v patře hned nad tímto hracím sektorem. Musím říct, že ačkoliv naše děti zaujaly i mnohé exponáty (především ty, které ukazovaly různé zákonitosti spojené s tekoucí vodou), necelou polovinu z těch skoro čtyř hodin předtím, než jsme vyrazili za polární září, strávily právě v tomto hracím prostoru. A já se jako rodič musel smířit s tím, že naprostou většinu atrakcí v centru prostě nemáme šanci stihnout, jelikož bychom tu museli strávit mnohem více času.
Když se blížila čtvrtá hodina, měl jsem trochu problém rozparáděné potomstvo přemluvit, aby se zklidnilo a připravilo na laboratorní pokusy. Naštěstí se prostory pro dílničky nacházejí hned vedle onoho „hřiště“, a navíc jsou oddělené od okolního ruchu. Přivítaly nás dvě sympatické mladé paní a rozsadily nás ke čtyřem stolům po čtyřech místech: celkem se účastnilo asi deset dětí (od čtyř do odhadem dvanácti let) a o něco menší počet rodičů. Čekalo nás šest aktivit kreativně propojených s tématem cesty na Island a jeho geologickými a přírodními zajímavostmi. Jedna z animátorek pokusy mile komentovala, pokládala dětem různé zvídavé otázky a promítala na plátno fotky a videa z Islandu.
Naše děti nejvíce nadchl výbuch modelu sopky, nasimulovaný smícháním sody a na rudo obarveného octa, a mě především gejzír, který vznikl nasypáním suchého ledu do horké vody v kávovém kelímku s víčkem. Třičtvrtě hodiny uběhlo až neuvěřitelně rychle. Ani jsem popravdě nečekal, že děti i po několika hodinách aktivit v centru tak moc ožijí a že (byť s jistou asistencí) všechny pokusy zvládne i mladší dcera. Navíc byly nadšené i malým dárkem, který si odnesly, a to skleničkou s ekosystémem – zcela jistě nefalšovaným islandským mechem! A jestli jsme nakonec viděli i polární záři? Nejenom to – víc ale neprozradím.
Celkově návštěva předčila moje očekávání. Myslím, že ve VIDA! centru se dá bez problémů strávit i celý den, a stejně nestihnete prozkoumat všechna jeho zákoutí a vyzkoušet si všechny aktivity, které nabízí. „Bylo to fakt mega,“ komentoval své dojmy syn, když se mi oba podařilo dostat těsně před zavírací dobou z centra ven. A to se u nás doma jen tak často neslyší.
TIP: Dojděte do centra už dopoledne, budete si moct flexibilněji vybrat čas dílničky.
TIP: Lezecká věž vede až do druhého patra, kam se jako rodič dostanete jen po schodech – tak na to pamatujte, až budete své ratolesti hledat někde, kde už dávno nejsou.
Autor textu: Jan-Marek Šík, Skandinávský dům
Více informací o dílnách pro rodiny naleznete zde.