Ve středu 24. října 1945 došlo k popravě kontroverzní osobnosti, předsedy extremistické norské politické strany Národní sjednocení, Vidkuna Quislinga.
Celým jménem Vidkun Abraham Lauritz Jonssøn Quisling se narodil ve Fyresdalu 18. července 1887. Jeho otec Jon Lauritz Qvisling (1844–1930) byl protestantským pastorem. Vidkun byl prvorozeným synem a měl ještě dva bratry Jørgena, Arneho a sestru Esther, která zemřela v mladém věku. Quislingovo první manželství s Alexandrou Andrejevnou Voroninovou netrvalo ani rok, ale jeho další manželství s Marii Vasiljevnou Pasešnikovou vydrželo až do jeho smrti. Obě manželství zůstala bezdětná.
V roce 1907 dokončil Quisling vojenskou akademii a dále pokračoval na vojenské vysoké škole, kterou ukončil jako nejlepší. V roce 1918 byl vyslán jako vojenský atašé k norské legii, která se starala o norské zájmy v Petrohradu. Následujícího roku v prosinci 1919 byl povolán k norské legii do Helsinek, kde byla jeho práce zčásti diplomatického a zčásti zpravodajského charakteru. Spolu se známým polárníkem a diplomatem Fridtjofem Nansenem z pověření norské vlády organizoval humanitární pomoc hladomorem postiženému Rusku.
V letech 1923–1926 pobýval a pracoval částečně v Oslu a částečně v Paříži. V těchto letech se ve svých politických názorech klonil k levici. V roce 1925 nabídl Quisling své služby dvěma politickým stranám – Dělnické straně a Norské komunistické straně. Obě strany ho však odmítly. Na konci 20. let se Quisling ve svých politických názorech otočil o 180 stupňů a přiklonil se k ultrapravici. Jeho nové přesvědčení se formovalo především díky zkušenostem se SSSR a Stalinovým režimem, a tak zaujal silně antibolševický postoj. Své nové politické teorie utvořil na základě četby různých francouzských, německých a amerických rasisticky založených autorů. Ve svých dílech Quisling vyjádřil například svou teorii o nadřazenosti germánské rasy, o roli Židů za ruské revoluce a také o slovanské zaostalosti.
V prosinci roku 1929 se Quisling vrátil do Norska a začal se věnovat politice. V roce 1933 založil spolu s právníkem Johanem Bernhardem Hjortem politickou stranu Národní sjednocení, která se hlásila k patřičně upravenému odkazu ústavy z Eidsvollu, k severské mytologii a vůbec k vikinskému období. V létě roku 1939 se vydal Quisling do Berlína, kde se setkal s mnoha nacistickými pohlaváry – s Hitlerem se setkal několikrát před válkou a během ní také. V září 1940 dal říšský správce v Norsku Joseph Terboven zakázat všechny strany kromě NS. Během roku 1941 pracoval Quisling na nové ústavě a připravoval novou vládu, kterou německá správa dosadila roku 1942. Vidkun Quisling se stal ministerským předsedou, kterým zůstal až do konce druhé světové války.
Ráno 9. května 1945, den po německé kapitulaci, se Vidkun Quisling přihlásil na policii a byl následně obžalován z vlastizrady. Během procesu mu byl odepřen přístup k jeho osobním dokumentům, a tak je nemohl při své obhajobě použít. Rozsudek byl vynesen 10. září. Quisling byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby a to pro něj znamenalo trest smrti zastřelením. Odvolání bylo zamítnuto 13. října Nejvyšším soudem. 24. října 1945 v půl třetí ráno byl Vidkun Quisling za vlastizradu zastřelen. Jméno Vidkuna Quislinga („quisling“) se stalo synonymem pro zrádce.
Více o životě Vidkuna Quislinga najdete na našich stránkách v tomto článku.
Autoři článku: Lukáš Košner a Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: dagbladet.no
