8. 12. – Den Jeana Sibelia, Den finské hudby

8. prosince se ve Finsku každoročně slaví Den Jeana Sibelia a Den finské hudby (Jean Sibeliuksen päivä, suomalaisen musiikin päivä). Finové si tak připomínají památku svého světově nejproslulejšího hudebního skladatele Jeana Sibelia. Tento mnohostranný skladatel ovlivnil svou tvorbou celou řadu finských i zahraničních skladatelů a jeho hudba se dodnes těší velké oblibě i mimo Finsko.

Johan Christian Julius Sibelius se narodil 8. prosince 1865 v Hämeenlinně do švédskojazyčné hudebně založené rodiny. Výjimečný hudební talent prokazoval už od raného dětství: hrál na housle a později i na klavír a svou první skladbu složil již ve 4 letech. Během dospívání začal používat jméno Jean po svém tragicky zesnulém strýci, který se také jmenoval Johan, ale své jméno psal podle tehdejší módy francouzsky.

Po ukončení střední školy se Sibelius přestěhoval do Helsinek, kde kromě hudby studoval také práva, jejich studium však nedokončil. Brzy pochopil, že houslový virtuos se z něj nikdy nestane a místo toho se naplno vrhl do skládání. Studoval také v zahraničí, především v Berlíně a ve Vídni, kde se v něm naplno projevil zájem o finskou kulturu a tradice. Průlomový byl pro něj rok 1892, kdy vytvořil svou první symfonickou báseň Kullervo. Inspirací mu byl epos Kalevala Eliase Lönnrota. Ve stejné době se také oženil s Aino Järnefeltovou ze slavné umělecké rodiny. Svatební cestu strávili v Karélii, která byla tehdy mezi umělci velmi populární a mnozí ji považovali za kolébku finské kultury. Svůj zájem o karelskou historii využil Sibelius v orchestrální suitě Karelia (1893). V Kalevale hledal inspiraci také k cyklu symfonických básní Lemminkäinen (1893) a symfonické básni Pohjolan tytär (Dcera Pohjoly, 1906). Poté kalevalská témata na určitou dobu opustil, vrátil se k nim až roku 1926 symfonickou básní Tapiola (ve finské mytologii označení pro lesní říši), která je považována za jedno z jeho nejlepších děl.

Asi nejznámějším Sibeliovým dílem je symfonická báseň Finlandia (1900), která vznikla v době sílícího útlaku ze strany carského Ruska. Tato skladba dodávala lidem sílu v těžkých časech a spolu s celou Sibeliovou tvorbou hrála důležitou roli v procesu osamostatňování Finska. Z hudebního hlediska má největší význam jeho sedm symfonií, které složil mezi lety 1899 a 1924. Spekuluje se i o existenci osmé, pokud však někdy existovala, skončila pravděpodobně v kamnech: Sibelius totiž často pálil své výtvory, s nimiž nebyl spokojený.

Se Sibeliem je neodmyslitelně spjat také dům Ainola ležící poblíž Tuusuly severně od Helsinek. Dům je dílem architekta Larse Soncka a nese jméno po skladatelově manželce. Sibelius s rodinou se sem nastěhoval v roce 1904 a složil zde většinu svých děl. V Ainole také 20. září 1957 zemřel a je zde i pochován. Od roku 1974 v domě funguje Sibeliovo muzeum přístupné veřejnosti.

Se skladatelovým jménem se ve Finsku můžeme setkat dodnes. Oblíbeným turistickým cílem je Sibeliův památník (Sibeliuksen monumentti) v Helsinkách, dílo sochařky Eily Hiltunen z roku 1967 vytvořené z ocelových trubek. Sibeliovo jméno nese v současnosti také například hudební akademie v Helsinkách, hudební soutěže, koncertní sál, parky, ulice, a dokonce i jeden asteroid.