Znáte jména Väinämöinen, Ilmarinen, Lemminkäinen, Louhi nebo Kullervo?
Ano, jsou to postavy z finského „národního“ eposu Kalevala, který vznikl díky Eliasi Lönnrotovi. Ten v Karélii a dalších oblastech dlouhodobě sbíral lidovou slovesnost a ze sesbíraných útvarů epos sestavil. Předmluvu k tzv. Staré Kalevale datoval právě 28. února 1835. V roce 1849 vyšla rozšířená verze, dnes známá jednoduše jako Kalevala. Česky byla vydána v překladu Josefa Holečka již roku 1894 a od té doby se dočkala čtyř dalších vydání. Nejvýznamnějším z nich je zatím poslední vydání komentované profesorem Janem Čermákem a doplněné řadou studií, které vyšlo v nakladatelství Academia roku 2014.
Kalevala je dílo, které ovlivnilo finskou národní hrdost a souvisí s takzvaným národním probuzením. Byla a je inspirací mnoha jiných hmotných i nehmotných uměleckých děl. Inspirovala například skladatele Jeana Sibelia, malíře Akseliho Gallena-Kallelu, básníka Eina Leina a mnoho dalších.
Na den výročí datování předmluvy Staré Kalevaly si Finové připomínají její význam a vyvěšují vlajku. Nejedná se sice o státní svátek, ale je to jeden z takzvaných liputuspäivät – významných dnů, kdy se ve Finsku vyvěšuje vlajka. Na Den Kalevaly (finsky Kalevalan päivä) se konají nejrůznější přednášky, výstavy či hudební představení a folklorní vystoupení. Jedno mají společné – kalevalské náměty. Na stejný den připadá také Den finské kultury (finsky suomalaisen kulttuurin päivä), který je oslavou finské kultury obecně.
Autorka článku: Adéla Šímová, Skandinávský dům
Obrázek (Gallen-Kallela – Obrana Sampo) – zdroj: wikiwand.com
