V roce 1814 se Norsko vymanilo z unie s Dánskem, v níž zaujímalo podřízené postavení. Přijetím ústavy a zvolením vlastního krále dali Norové jasně najevo, že si přejí nezávislý stát. Velmoci ale byly jiného názoru, a Norsko tak po napoleonských válkách připadlo Švédsku jako náhrada za ztracené Finsko. Norsko se rázem octlo v nové unii, jen Dánsko vystřídalo Švédsko. Tato nová unie, kterou spojovala především osoba panovníka (tzv. personální unie), však měla naprosto jiný, modernější charakter než unie dánsko-norská. Norové, kteří i díky vlastní ústavě z roku 1814 získali mnohem více pravomocí, se těšili velké míře autonomie. S rostoucím nacionalismem sílily ovšem během 19. století snahy získat plnou nezávislost. V čele těchto snah stál norský parlament Storting, který se snažil udržet a postupně získávat další práva na koruně. K rozhodujícímu střetu došlo v roce 1905.
O rozdělení Norska a Švédska rozhodla politická klička. Na jaře 1905 byl po vleklých průtazích schválen v norském parlamentu zákon, který Norsku zaručoval vlastní konzulátní zastoupení v zahraničí. Král Oscar II. však odmítl zákon podepsat, i když ho napotřetí již nemohl vetovat. Na to norská vláda reagovala odstoupením. Král nebyl schopen sestavit novou vládu, jak bylo podle norské ústavy jeho povinností. Nato norský parlament 7. června 1905 přijal usnesení, v němž se praví, že „personální unie se Švédskem je vzhledem k tomu, že král není schopen plnit povinnosti norského krále, rozpuštěna“.
Reakce ve Švédsku byla bouřlivá a vážně hrozil válečný konflikt. Švédský parlament Riksdag požadoval referendum, v němž se norští muži starší 25 let měli vyjádřit pro, nebo proti unii. Proti hlasovalo pouhých 184 z nich. Následovala jednání v Karlstadu a uznání rozpuštění unie Švédskem 26. října 1905. Král Oscar II. na norský trůn formálně abdikoval a v Norsku se záhy konalo referendum ohledně budoucího státního zřízení. Norové se rozhodli pro monarchii a tím pro dánského prince Carla, který do země přijel s rodinou a na norský trůn nastoupil jako Haakon VII. Jeho potomci Norsku vládnou dodnes.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: historieboka.no
