27. února si v Norsku každoročně připomínají výročí velmi důležité spojenecké diverzní operace za druhé světové války v norštině známé jako „Akce Vemork“ (Vemork-aksjonen) či „Operace Gunnerside“ (Operasjon Gunnerside).
Sabotáž norských a britských výsadkářů se uskutečnila 27. února 1943 a byla namířena proti nacisty ovládané továrně na norském území, v níž se vyráběla těžká voda pro německý jaderný program. Sabotérská akce byla velice úspěšná a výrobu atomové bomby a zbraní pomohla výrazně zpomalit.
Budova továrny s názvem Vemork (viz obr.) se dodnes nachází v norském městečku Rjukan, v kraji Telemark, na jihovýchodním okraji náhorní plošiny Hardangervidda, nedaleko hory Gausta (1883 m n. m.). Dnes v ní sídlí Norské muzeum průmyslu (Norsk industriarbeidermuseum).
Již před začátkem druhé světové války se vědělo, že němečtí vědci pracují na vývoji atomové bomby. Důležitou součástí pro její výrobu měla podle tehdejších poznatků být i tzv. těžká voda (deuterium), kterou Němci za války produkovali v hydroelektrárně Vemork (deuterium tam pro vědecké účely začala jako první již v roce 1934 vyrábět norská společnost Norsk Hydro, které továrna patřila). Plány nacistů se v roce 1941 dostaly až k britské tajné službě. Britští armádní velitelé se rozhodli provést proti elektrárně Vemork utajenou akci a využít k tomu norské odbojáře-výsadkáře, kteří uprchli po okupaci Norska v dubnu 1940 do Velké Británie.
Akce začala na podzim roku 1942, ale neměla ze začátku hladký průběh. K neúspěchu prvního výsadku přispělo počasí. Část posádky byla vypátrána a popravena, ač se jednalo o vojáky v britských uniformách, kteří se sami vzdali. Ti, kteří zajati nebyli, se museli v krutých podmínkách schovávat a přečkat zimu na náhorní plošině Hardangervidda.
Druhý pokus byl již úspěšný. Přeživší skupinu doplnili další norští vojáci a všichni společně díky znalosti terénu a pečlivé přípravě pronikli do továrny Vemork. Dostali se až do provozní haly, kam umístili nálože. Výbuch továrnu silně poškodil a na delší dobu ji vyřadil z provozu. Díky tomu byl německý jaderný program výrazně zpomalen. Při ústupu zanechali vojáci poblíž továrny samopal britské výroby na důkaz toho, že jde o akci britských vojenských jednotek. Nechtěli dávat nacistům důvod, aby se mstili na norských civilistech. Skupině se s velkými obtížemi podařilo uprchnout přes hranice do neutrálního Švédska a odcestovat zpět do Londýna, kde byli vyznamenáni.
Sabotážní akce v oblasti ale měla pokračování ještě o několik měsíců později. V listopadu 1943 bombardovala továrnu spojenecká letadla, ale výrobnu se jim z provozu vyřadit nepodařilo. Po těchto útocích se nacisté rozhodli přesunout vývoj atomové bomby včetně části výrobního zařízení z Norska do Německa. Část převozu se měla realizovat trajektem po nedalekém jezeru Tinnsjøen, na což čekala další skupina sabotérů. Dne 20. února 1944 pronikli na parník Hydro a loď i s nákladem potopili (leží dodnes i s 600 kg těžké vody, které objevila v 90. letech miniponorka, na dně jezera v hloubce 430 metrů). Tím byla završena velmi úspěšná a ceněná série sabotérských akcí během druhé světové války namířená proti pokusům nacistů vyrobit jadernou bombu. Údolím Vestfjorddalen, kde budova vodní elektrárny leží, dnes vede naučná Stezka sabotérů, která celou obtížnou akci připomíná.
Autorka článku a obrázku: Iva Doušová, Skandinávský dům
