Den s datem 17. června a názvem Den okupace Lotyšské republiky (lotyšsky Latvijas Republikas okupācijas diena) patří v Lotyšsku ke vzpomínkovým dnům. 17. června 1940 začala okupace země Sovětským svazem, která trvala dlouhých 50 let do května 1990 a byla jen na krátko přerušena další okupací, tentokrát nacistickou, v letech 1941–1944.
23. srpna 1939 se v tajném dodatku tzv. smlouvy o neútočení (Molotov-Ribbentropův pakt) dohodli ministři zahraničí Německa (J. Ribbentrop) a SSSR (V. Molotov) na rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Lotyšsko a s ním i dvě zbylé pobaltské republiky byly zahrnuty do sovětské sféry zájmu. Po začátku druhé světové války měl pak SSSR díky smlouvě a dodatku volné ruce při okupaci pobaltských států.
16. června 1940 dostala lotyšská vláda ultimátum z Moskvy, v němž se po ní chtělo, aby odstoupila a aby lotyšská vojska nekladla odpor přijíždějící rudé armádě. Lotyšská vláda uposlechla a 17. června začali na lotyšské území vstupovat sovětští vojáci. Sověti střežili hranice, obsadili důležité komunikační orgány (poštu, telegraf, rozhlas) a mosty. Prezidenta Lotyšska Kārlise Ulmanise ještě tentýž den navštívil zástupce předsedy Nejvyššího sovětu Andrej Vyšinskij, který Ulmanise donutil k rezignaci a začal dohlížet na organizaci loutkové vlády a začlenění země do SSSR. Krátce poté byli lotyšští politici a úředníci odstraněni a nahrazeni sovětskými. Proces nechtěného podmanění byl zakončen brzy nato v srpnu 1940, kdy bylo Lotyšsko (spolu s Estonskem a Litvou) začleněno do SSSR jako Lotyšská sovětská socialistická republika.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
