Po pádu železné opony, rozpadu sovětského impéria a politických změnách v Pobaltí na konci 80. a začátku 90. let 20. století hleděl celý svět na boj bývalých svazových republik o nezávislost. První sovětskou republikou, která ji vyhlásila, byla 11. března 1990 Litva. Rada republiky ten den přijala Zákon o obnovení nezávislosti Litevské republiky (Aktas dėl Lietuvos nepriklausomos valstybės atstatymo), a tím byla vyhlášena obnovená samostatnost Litvy. Po ní rychle následovalo Estonsko a Lotyšsko.
Obyvatelstvo Litvy nezávislost přivítalo, ale prosovětské síly ji odmítaly a Kreml vůči Litvě začal podnikat kroky. Situace se nejvíce vyhrotila po obsazení TV vysílače v hlavním městě Vilniusu 13. ledna 1991, které skončilo krvavými srážkámi a 14 mrtvými. Tento útok a obsazení vysílače přispěl k tomu, že Island 11. února 1991 jako první na světě de iure uznal nezávislost nové Litevské republiky a pak i zbylých dvou pobaltských států. Nedlouho poté jej následovalo Švédsko a další, hlavně severské státy.
V srpnu 1991 se i tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov vyslovil pro uznání nezávislosti pobaltských republik, které ji v srpnu 1991 vyhlásily oficiálně. Ihned poté Švédsko jako první stát na světě otevřelo svoji ambasádu ve všech třech republikách. 2. září téhož roku uznaly samostatnost pobaltských zemí Spojené státy americké a totéž učinil 6. září, tentokrát ale již oficiálně, i Sovětský svaz. 17. září 1991 pak byly pobaltské státy přijaty do OSN (na obr. je litevská známka vydaná u příležitosti výročí této události).
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: ebay.com
