Torgny Lindgren (16. 6. 1938 – 16. 3. 2017) byl švédský spisovatel, jeden z nejlepších současných švédských prozaiků. Lindgren se ve svých dílech připomínajících moderní alegorie často zabýval tématem moci. Důležitou roli hrály rovněž křesťanství a filozofie, ale také jazyk a jeho používání či zneužívání.
Podobně jako někteří další známí švédští spisovatelé (Per Olov Enquist, Sara Lidman) vyrůstal Lindgren v severošvédském kraji Västerbotten. Po absolvování učitelského semináře v Umeå působil několik let jako učitel, později se stal spisovatelem na plný úvazek. Na počátku své literární kariéry psal hlavně poezii. Debutoval roku 1965, ale prorazil až na počátku 80. let románem Ormens väg på hälleberget (Cesty hada na skále, 1982, č. 1988) o nelehkém osudu chudé rodiny ze severního Švédska v 19. století. Lindgren zde využívá nářečí svého domovského regionu a vychází z místní bohaté vypravěčské tradice a náboženské horlivosti. Náboženství bylo důležité nejen v jeho dalších dílech, ale také v jeho vlastním životě: počátkem 80. let konvertoval ke katolictví. Z křesťanské tradice vychází i ve svém dalším románu Batseba (David a Bat-šeba, 1984, č. 1992), neortodoxním zpracování biblického příběhu o vztahu lásky a moci.
Od minulosti k současnosti se obrací v ostré společenské satiře Till sanningens lov (Chvála pravdy, 1991, č. 2018). Mnohovrstevnatý román pojednávající o problematice hranice mezi fikcí a skutečností obsahuje typicky lindgrenovské filozofické narážky a ironii. Do rodného kraje se pak vrací v sérii tří románů: první část s názvem Hummelhonung (Čmeláčí med, 1995, č. 1999) pojednává o dvou znesvářených bratrech, do jejichž osudu zasáhne příjezd spisovatelky z jihu. Druhou část představuje román Pölsan (Přerušený příběh, 2002, č. 2005) o svérázném novináři zásobujícím lokální noviny smyšlenými příspěvky a trilogii zakončuje Dorés Bibel (Dorého Bible, 2005, č. 2010), jejíž hlavní protagonista nedokáže číst ani psát, a proto žije celý život ve lži. Česky vyšly ještě romány Norrlands akvavit (Norrlandský akvavit, 2007, č. 2009) o probuzeneckém kazateli a Klingsor (Klingsor, 2014, č. 2015) o podivuhodném životě västerbottenského malíře.
Kromě románů napsal Lindgren také několik velmi zdařilých povídkových sbírek. Výbor z nich vyšel v češtině pod názvem Souchotě a jiná slova (2008). Psal ale také lyriku a drama. Lindgrenův osobitý styl kombinující prvky satiry a lidového vyprávění s filozofickými zamyšleními a aluzemi na biblické příběhy si získal oblibu čtenářů po celém světě. Jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků, což jej řadí mezi nejpřekládanější švédské spisovatele.
Text: Kateřina Jagošová, Skandinávský dům
Fotografie: Cato Lein, převzato z norstedts.se
