Tajemné močálové mumie

Když se řekne mumie, obvykle si vybavíme starověký Egypt. Věděli jste ale, že i Dánsko je poměrně bohaté na tyto podivuhodně konzervované lidské ostatky? Kyselé prostředí močálů a rašelin, jimiž Dánsko oplývá, totiž vytváří ideální podmínky pro přirozenou mumifikaci.

Zmínky o hrůzných nálezech v rašeliništích se objevují už v raném novověku. Díky zápiskům Hanse Christina Fogha, který byl k případu přivolán, například víme, že v roce 1773 došlo k takovému objevu na ostrově Fyn. Vzhledem k tehdy ještě nedostatečným znalostem o uchovávání takto mumifikovaných těl se bohužel nález nedochoval. Fogh uvádí, že mrtvý měl na hlavě navlečenou koženou čapku, jinak byl nahý. Měl nazrzlé vousy a velmi krátké vlasy. Někdo muži podřízl hrdlo a tělo pak zaházel klacky a kamením.

Nález z 18. století se v mnohém podobá jiným, dnes lépe zmapovaným nálezům lidských ostatků z močálů a rašelin: oběti (mezi nimiž jsou celkem rovnoměrně zastoupeni ženy i muži) byly do bažiny nejčastěji uloženy nahé s tím, že jim šatstvo jejich současníci uložili poblíž, a také měly obvykle částečně, nebo zcela ostříhané vlasy. Nahota však v tomto kontextu nemusela nutně znamenat ponížení. Mohlo se jednat o symbol čistoty a pokory, úplné odhalení před vstupem do dalšího světa. Lidé pohřbení v močálu zemřeli ve většině případů udušením nebo uškrcením a leckdy děsivě působící zranění, jako je rozšlápnutý obličej nebo odseknutá noha, pochopitelně svádějí k představám mimořádně brutálních vražd. Podrobnější ohledání však nezřídka ukázala, že se jedná o změny posmrtné a způsobené tíhou rašeliny. Nelze však zcela vyloučit, že v případech, kdy byla oběť usmrcena pro jistotu několika různými způsoby anebo zmrzačena, mohlo jít o snahu sprovodit ze světa živých někoho, kdo vedl vícero životů ‒ jako například šaman.

Do všeobecného povědomí se patrně nejvíc zapsal takzvaný muž z Tollundu. Ve tváři má naprosto klidný výraz, na rtech mu dokonce pohrává lehký úsměv. Muž se špičatou koženou čapkou vypadá, jako by blaženě usnul a už se neprobudil. Při bližším pohledu však zjišťujeme, že muž má kolem krku provaz a že patrně umíral velmi pomalu vzhledem k tomu, že se ohryzek pod tlakem provazu nezlomil. Muž z Tollundu zemřel někdy mezi lety 375 až 210 před naším letopočtem, bylo mu okolo čtyřiceti let a měřil asi 160 centimetrů. Tělo se zachovalo tak dokonale, že bylo ještě možné provést analýzu obsahu žaludku. Složení stravy v trávicím traktu může pomoci objasnit, jaké vládlo roční období v okamžiku smrti, stav tráveniny zase napovídá, jak dlouho před smrtí dotyčný člověk jedl. V případě tollundského muže se ukázalo, že naposledy pojedl 12 až 24 hodin před smrtí a že šlo o bezmasý pokrm v podobě jakési ječné kaše obsahující mimo jiné asi čtyřicet různých druhů drcených semínek.

Ani ne metr od muže z Tollundu se nalezla další mumie, patřící tentokrát ženě. Žena z Ellinge je zajímavá hlavně díky svému výtečně zachovanému účesu, který napovídá, co se asi nosilo v sezóně okolo roku 205 před naším letopočtem. Zajímavé je, že přes své relativní mládí měla žena z Ellinge pokročilou osteoporózu, kterou si dnes obvykle spojujeme se staršími lidmi.

U starověké módy ještě chvíli zůstaňme. V bažině Huldre se našly mumifikované ostatky ženy i s šatstvem. Přesněji řečeno, žena byla do bažiny uložena nahá, ale na pouť do posmrtného života dostala světlý tkaný plášť a dva pláště kožené, původně modrou (či fialovou) sukni a červenou vlněnou šálu. Sukně se zdá relativně zánovní, zatímco tkaný plášť je na několika místech spravovaný a jeví známky častého nošení. Ve výbavě se našel také hřebínek, spínací jehlice a kožený řemínek s korálkem. Jedná se o nejkompletněji dochované šatstvo z rané doby železné. Někteří badatelé odhadují, že jeho nositelka náležela k vyšší společenské vrstvě. Rozbor izotopů stroncia ukázal, že žena z Huldre nebyla původem místní. Ale ať už to byla nevěsta z cizích krajů, či nikoliv, smrt ji okolo roku 100 před naším letopočtem zastihla v Dánsku.

Jiným skvostným nálezem poskytujícím cenné poznatky o dobovém odívání je takzvaná dívka z Egtvedu. Ani ona nepocházela z Dánska, izotopy stroncia naznačují, že se narodila snad někde na území Schwarzwaldu v dnešním Německu. Z dívčiných nehtů a vlasů lze vyčíst, že se dívka pohybovala v Egtvedu ještě asi rok před smrtí a dvakrát navštívila svou domovinu. Archeologické nálezy z doby bronzové naznačují, že mezi lidmi na území dnešního Dánska a jižního Německa zřejmě často docházelo k ‚politicky‘ motivovaným sňatkovým dohodám. Jaký byl přesně osud mladičké dívky z Egtvedu, se asi nikdy nedozvíme. Příslušníci jejího společenství ji však pohřbili v takřka moderních šatech – vlněné minisukni a halence a se sponou ve tvaru disku, o němž se archeologové domnívají, že symbolizuje Slunce. Je vskutku lákavé představit si dívku z Egtvedu jako kněžku nějakého slunečního kultu…

Kdo ale jsou tajemní lidé z dánských močálů? Jasnou odpověď patrně nikdy znát nebudeme. Dlouhá léta se vycházelo ze spisů římského historika Tacita, který ve své Germánii z roku 98 zmiňuje, že Germáni „zrádce a přeběhlíky věšejí na stromy, zbabělce, lidi vyhýbající se válce a mravně úchylné ponoří do mokřiny a bažiny a naházejí na ně roští“. Potud by Tacitovo tvrzení dávalo smysl. Jenomže mnohé z obětí byly po smrti uloženy do bažin s velkou péčí a obdařeny posmrtnou výbavou. V posledních letech proto převládá spíš názor, že lidé z močálů jsou zkrátka obětiny bohům, dost možná bohyni Nerthus, Matce Zemi. Tuto teorii podporuje také fakt, že k usmrcení obvykle došlo na konci zimního období nebo zkraje jara, jak napovídají rozbory trávenin ze žaludku. Ukázalo, že se poslední potravou těchto lidí byla často hutná obilná kaše. Vzhledem k tomu, že neobsahovala typicky letní plodiny jako jahody, borůvky nebo jablka, lze usuzovat, že smrt nastala před nástupem léta. Je tedy docela dobře možné, že smyslem těchto obětin bylo zajistit dobrou úrodu.

Autorka článku: Anežka Soukupová, Skandinávský dům

Použité prameny:

Borremosen – 1001 fortællinger om Danmark. Kultur ministeriet. Dostupné online: http://www.kulturarv.dk/1001fortaellinger/en_GB/borremose/contribute/tags/4352

Frei, Karin Margareta a kolektiv autorů. Tracing the dynamic life story of a Bronze Age Female. Scientific Reports, 21. 5. 2015. Dostupné online: https://www.nature.com/articles/srep10431

Gabrielsson, Marianne. Mosslikens liv och död: Encounters i norra Europa under förromersk järnålder. Institutionen för historiska studier, Göteborgs Universitet, podzim 2019. Dostupné online: https://gupea.ub.gu.se/bitstream/2077/63122/1/gupea_2077_63122_1.pdf

Glob, Peter Vilhelm. Bog People: iron-age man preserved. New York: Ballantine Books, 1971. Dostupné online: https://archive.org/details/bogpeople00ball/page/n3/mode/2up

Levine, Joshua. Europe’s Famed Bog Bodies Are Starting to Reveal Their Secrets. Smithsonian Magazine, květen 2017. Dostupné online: https://www.smithsonianmag.com/science-nature/europe-bog-bodies-reveal-secrets-180962770/

Persson Price, Charlotte. No evidence that Danish bog bodies were gay. Science Nordic, 7. 5. 2018. Dostupné online: https://sciencenordic.com/archaeology-denmark-society–culture/no-evidence-that-danish-bog-bodies-were-gay/1455796

Schlanker, Megan. Danish Museums and the Dead. The Post Hole, jaro 2020. Dostupné online: https://www.theposthole.org/read/article/451