Robin je přezdívaný také jako finský Justin Bieber. Jen těžko byste hledali Fina, který by neznal jméno tohoto interpreta.
V roce 2012 nastartoval tehdy třináctiletý Robin svou kariéru „skejťáckým“ hitem Frontside Ollie, který získal během několika málo dní na YouTube přes milion zhlédnutí. Mohlo se zdát, že se jedná o rychle vyšlou hvězdu, která stejně tak rychle zase zhasne, ale to se nestalo. Robin se chopil příležitosti a svým tehdy ještě dětským hlasem rychle ovládl množství fanoušků – věkově spadajících zejména do mateřské školky a na první stupeň školy základní. Ale Robin dospívá a s ním i jeho fanouškovská základna. A tak se stalo, že i já, ačkoli jsem jím dříve docela opovrhovala, jakožto příliš mainstreamovým, jsem při své únorové návštěvě Finska zabloudila na koncert tohoto čerstvě plnoletého zpěváka. Robinovy písničky jsou totiž tak chytlavé, že když je jednou začnete poslouchat, byť jen ze srandy nebo zvědavosti, dost možná se od nich už nebudete moct odpoutat.
Koncert se konal v rámci Kaupungit haltuun tour v helsinském klubu The Circus. Robin si na ten den naplánoval koncerty hned dva – jeden odpoledne pro mladší publikum a druhý až od jedenácti večer s věkovým omezením od osmnácti let (z důvodu přítomnosti baru a finské prohibice). Dveře klubu se otevřely už v devět a tak ani nebylo nutné čekat na první řadu dlouho v mraze. Navíc se Finové při čekání slušně seřadili do zástupu, a tak každý získal místo, které si zasloužil. Skupina slečen úplně vpředu si i tak svou první řadu uprostřed zřejmě jistila dlouho dopředu, neboť s sebou měly i deky a boty na přezutí. Od jedenácté hodiny v klubu z devadesáti pěti procent naplněném natěšenými slečnami začalo panovat vzrušené očekávání. A panovalo až do půl dvanácté, protože Robin nás na sebe nechal čekat.
S o to větším přívalem energie ale před půlnocí vtrhnul na pódium za melodie tematické písničky Parasta just nyt (To nejlepší právě teď). Jeho vystoupení bylo od začátku až do konce velmi pozitivní a energické. Robin při zpívání zvládá i rozličné akrobatické prvky, salto nevyjímaje. Nechyběl ani dvoubarevný pár bot – prvek, který od začátku patří k Robinově image, potřásání rukou s fanoušky a z davu letící podprsenka. Nemilým překvapením byl snad jen nečekaně rychlý konce koncertu. Po hodině se Robin rozloučil nostalgickým Fronside Ollie a fanynky ponechal v klubu nadále samotné. Rozjásaný dav se kupodivu ani příliš nepokoušel přivolat ho zpátky k další písničce – ve Finsku prostě konec znamená opravdu konec a na nějaké dlouhosáhlé tleskání a volání se tu nehraje.
Poté co jsem Robina začala víc poslouchat a sledovat například na sociálních sítích, kde s fanoušky udržuje aktivní kontakt, a nakonec ho i viděla naživo, musím uznat, že je to prostě sympatický chlapec, který měl to štěstí, že se mu dostalo příležitosti dělat, co ho baví, a tuhle radost dokáže skvěle předávat dál. Z jeho písniček rozhodně nedostanete smutnou náladu. V textech se objevuje téměř výhradně pozitivní slovní zásoba jako „dobrý, nejlepší, šťastný…“, která vybízí k užívání si života, protože ten je tady a teď a stojí za to. Podobný názor jsem slyšela i od svých finských kamarádů (z nichž jeden s Robinem dokonce spolupracoval), kteří sice nejsou jeho skalními fanoušky, ale uznávají, že Robin nepůsobí nikterak nafoukaně, ba naopak jako společenský a pracovitý člověk. Často také spolupracuje s dalšími hudebníky – málokterý z jeho hitů se obejde bez hosta. V létě bude vystupovat v oblíbené televizní hudební sérii Vain elämää, kde si interpreti vyměňují písničky. A minulý týden získal od čtenářů novin Ilta-Sanomat hodnocení nejúžasnější finské celebrity. Myslím, že docela právem.
Autorka textu: Zuzana Vorlíková, Skandinávský dům
