O generaci mladší než Ingmar Bergman patřil Kjell Grede (1936–2017) k těm švédským filmařům, kteří si museli vydobýt místo na slunci vedle dosud velmi aktivního a plodného skandinávského velikána. Nevymezoval se vůči němu příkře polemicky, jako třeba Bo Widerberg; byla to koneckonců jedna z nejslavnějších hereček Bergmanových filmů, Bibi Anderssonová, díky níž se Kjell Grede vůbec k filmu dostal (poté, co se s ní oženil). V roce 1966 debutoval poetickým snímkem Kominík a o rok později natočil svůj první dlouhý film Hugo a Josefina. Příběh dvou osamělých sedmiletých dětí ze švédského venkova přijala kritika s jednohlasým nadšením, oceňován byl hlavně lyrický vizuální styl filmu a absence sentimentality. Vřele přijali film i diváci a bývalý učitel Grede pak ve většině svých dalších děl zůstal věrný mladým hrdinům a jejich vnímání světa.
Harry Munter, titulní hrdina Gredeho druhého celovečerního filmu, je sedmnáctiletý mladík, který utíká z rozvráceného domova svých rodičů do světa svých představ. Touhu pomáhat, bouřit se, zážitky přátelství a prvních milostných zklamání neukazuje film v obvyklých dramaturgických konvencích; celé dílo má výrazně impresionistický ráz i stavbu. Hudba: Antonín Dvořák a Johann Strauss.
26. 3. / 20:00
HARRY MUNTER
28. 3. / 17:30
HUGO A JOSEFÍNA
Všechny snímky promítané z 35mm kopií.
Více informací o promítání a vstupném na http://nfa.cz/cz/kino-ponrepo/program/.
