Karin Boye (26. 10. 1900 – 24. 4. 1941) byla švédská básnířka a spisovatelka švédského modernismu pocházející z Göteborgu. V devíti letech se s rodiči a dvěma bratry přestěhovala do Stockholmu. Zde Karin vystudovala gymnázium a v roce 1920 se zúčastnila ročního semináře Södra seminarium zaměřeného na přípravu učitelů. Se studii dále pokračovala na univerzitě v Uppsale. Vystudovala řečtinu, severské jazyky a dějiny literatury. Během svého pobytu v Uppsale se také stala členkou socialistické a protifašistické skupiny Swedish Clarté League (Svenska Clartéförbundet) a působila v ní do roku 1930 jako členka redakce časopisu Clarté.
V roce 1929 se provdala za švédského ekonoma, autora a překladatele Leifa Björkna. Manželství však vydrželo jen pár let. Po jeho rozpadu se Karin Boye otevřeně prohlásila za lesbu. V jejím životě figurovaly dvě ženy, jež ji značně ovlivnily a ke kterým měla blízký vztah. Byly jimi Margot Hanel (od poloviny 30. let její životní partnerka, krátce po smrti Karin Boye spáchala sebevraždu) a Anita Nathorst (její přítelkyně již od svých dvaceti let, zemřela ve stejném roce jako Karin Boye na rakovinu).
V roce 1931 Karin Boye společně s Josefem Riwkinem a Erikem Mestertonem založila literární a kulturní časopis Spektrum, zaměřený na propagaci nových a radikálních myšlenek filozofie, modernistické literatury, sociální politiky a umění. Během života hodně cestovala – pobývala například ve Francii nebo v Německu. V Berlíně podstoupila psychoanalýzu, která se promítla i do jejího díla. K tomuto kroku ji vedly depresivní stavy, se kterými se dlouhodobě potýkala, a rozpolcenost související s bisexualitou. Ta pramenila z vnitřního konfliktu mezi mravními ideály a přirozenými touhami. Tyto stavy ji nakonec v roce 1941 dohnaly k sebevraždě.
Psaní se věnovala již od útlého dětství. Od deseti let zkoušela veršovat a uspěla v časopisecké soutěži pro děti o nejlepší doprovodný příběh k obrázku. Během univerzitních studií byla členkou malé skupiny The Poets’ Corner a přispívala články například do studentského časopisu Ergo. Její první básnickou sbírkou jsou Mraky (Moln) vydané roku 1922, ve kterých je patrný vliv Friedricha Nietzscheho. Roku 1924 pak následuje sbírka Skryté země (Gömda land). Motiv statečnosti, obětavosti, boje, touhy po individuální svobodě a symbolický obraz ohně jsou stěžejními tématy třetí sbírky Ohniště (Härdarna) z roku 1927. Její nejuznávanější sbírkou se stala sbírka ze 30. let Kvůli stromu (För trädets skull), jejíž součástí je nejznámější báseň Karin Boye „Ja visst gör det ont“ (Jistě, že to bolí). Sbírka v sobě mísí témata nevědomí, iracionality, radosti a zoufalství. Autorčina poslední básnická sbírka Sedm smrtelných hříchů (De sju dödssynderna), vydaná až po její smrti, pojednává o lásce a smrti.
Přestože byla Karin Boye spíše básnířkou, světového uznání se dočkala především díky svým románům. Její první román Astarte vydaný v roce 1931 je experimentem v lyrické próze a zaměřuje se na kritiku společnosti. Následovaly romány Kris (Krize, 1934) nebo För lite (Příliš málo, 1936). Sílící nacismus a politicko-společenský vývoj v Německu a SSSR ji inspirovaly k napsání dystopického románu Kallocain (1940), který ji proslavil mezinárodně. Román podává dystopický obraz budoucnosti, ve kterém totalitární stát potlačuje lidskou individualitu a kde je každý neustále sledován. Hlavní postavou je chemik Leo Kall, jemuž se podaří vynalézt sérum pravdy – Kallocain. Po počátečním nadšení, že svým vynálezem prokazuje Státu službu, si však začne uvědomovat, jaké nebezpečí sérum představuje nejen pro obyvatele Státu, ale i pro něj samotného.
Karin Boye se věnovala také překladu, za zmínku stojí například překlad T.S. Elliotovy Pusté země do švédštiny, na němž spolupracovala se spisovatelem a překladatelem Erikem Mestertonem.
Autorka textu: Lenka Mošnerová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: en.wikipedia.org
