Ingmar Bergman je snad nejslavnější švédská osobnost vůbec – režisér, spisovatel a dramatik se narodil se 14. července 1918 v Uppsale, v rodině pastora, což zásadním způsobem ovlivnilo jeho tvorbu. Studoval literární historii a divadelní vědu a divadlu se věnoval po celý svůj život, mimo jiné vedl i divadelní kroužek pro vysokoškoláky. Počátkem 40. let dostal místo asistenta režie u Královské opery ve Stockholmu, postupem času se stal režisérem a divadelním ředitelem v Helsinborgu, Göteborgu nebo Malmö. Zároveň se začal čím dál víc zajímat o film; působil jako hlavní dramaturg společnosti Svensk Filmindustri a právě pro ni pak natočil i většinu svých filmů.
Těch má Bergman na kontě kolem třiceti a k většině z nich si sám napsal scénář. Tyto scénáře zpracovával i do formy povídek a románů. Jeho filmy zaznamenaly celosvětový úspěch a několik z nich bylo dokonce oceněno prestižní cenou Oscar, konkrétně šlo o snímky Pramen panny (1960, Jungfrukällan), Jako v zrcadle (1961, Såsom i en spegel) a autobiografický Fanny a Alexandr (1982, Fanny och Alexander). I další Bergmanovy filmy posbíraly mezinárodní ocenění a těší se neutuchající popularitě. Jmenujme několik těch nejznámějších: Sedmá pečeť (1957, Det sjunde inseglet), Lesní jahody (1957, Smultronstället), Léto s Monikou (1953, Sommaren med Monika) nebo Šepoty a výkřiky (1972, Viskningar och rop).
S Bergmanem spolupracovala celá řada elitních herců, vzhledem k intenzitě spolupráce se někdy označují za „bergmanovské herce“. Patří k nim třeba Max von Sydow nebo Liv Ulllmannová.
Co se týče Bergmanova osobního života, oženil se celkem pětkrát, z jeho vztahů vzešlo devět (přiznaných) potomků, z nichž většina se věnuje umělecké činnosti. Na sklonku života pobýval Bergman na malém ostrůvku Farö v Baltském moři a věnoval se zde hlavně televizním filmům a své velké lásce – divadlu.
Zemřel 30. července 2007 ve svém domě na ostrově Fårö.
Autorka článku: Martina Kašparová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: Wikimedia Commons
