Členka Skandinávského domu Marianna Gorroňová se letos 22. a 23. srpna vypravila na pěší túru s finským cestovatelem a spisovatelem Harrim Ahonenem, který je mnohým znám z přednášky Nejkrásnější túry Skandinávie, kterou měl v Praze v prosinci 2016. Jejich cesta vedla po kouzelných pláních oblasti Hardangervidda. Své zážitky z cesty Marianna zpracovala v následující reportáži.
S Harrim Ahonenem jsme se vydali přes město Geilo do vesničky Trondsbu, kde jsme zaparkovali. Odtud nás čekala 19kilometrová túra do chaty u řeky v oblasti Rauhelleren. Druhý den jsme se odtud vrátili zpět do Trondsbu, tato trasa byla 18kilometrová.
Ač se jednalo jen o dva dny z několikaměsíčního Harriho putování po jižním Norsku, byla jsem překvapená, jak náročné je s plným batohem chodit celý den v mírném větru skandinávského léta. Jak uvidíte, v horách nebyly stromy a vrcholky tvořily holé skály. Ve větší dálce jsme viděli hory stále pokryté sněhem.
Počasí bylo ovšem i tak velmi příznivé. Dělali jsme časté přestávky pro nabrání vody v místních potůčcích a abychom si upřesnili trasu. Cesta byla mírná bez většího stoupání či klesání. Spíše se táhla do dáli.
Cesta do plání z Trondsbu
Místní turistické značení
V horách ani jeden strom
Nejspíše bylo po sezóně, jelikož jsme narazili jen na málo chat. Zavřených. Také lidí jsme moc nepotkali. Nejvíce jich bylo v chatě v Rauhellerenu, kde jsme přenocovali. Jedna noc vyjde na osobu minimálně na 400 norských korun, což je přibližně 1200 českých korun. Jste-li členem organizace DNT (Den norske turistforening, tedy „Norská turistická společnost“), máte nárok na slevu. Jelikož se jednalo o odlehlou oblast, odpovídaly tomu i ceny produktů – 1 plechovka piva 0,4 l stála asi 85 norských korun a jedno točené pivo téměř 100 norských korun, což je zhruba o čtvrtinu více než v Oslu.
Naše přenocování v Rauhellerenu
Místní potůčky a řeky poskytují zdroj pitné vody
Není nad to brát vše s humorem (Harri Ahonen)
Cestu jsem si užila a náramně ji doporučuji. Je to skvělá příležitost se v klidu odreagovat. Příroda je všude kolem – pláně, jezera, potůčky, pasoucí se kozy a svítící slunce. Ač byla v noci zima, přes den bych počasí přirovnala našemu konci září. Rozhodně doporučuji mít s sebou mapu a kompas. A také se nerozdělovat.
Děkuji Harrimu za příležitost se s ním této cesty účastnit!
Autorka článku a fotografií: Marianna Gorroňová
