Sámské povstání ve farnosti Kautokeino (norsky Kautokeinoopprøret) se odehrálo 8. listopadu 1852. Skupina Sámů tehdy napadla představitele norských úřadů v tamní oblasti. Zabili představitele místní samosprávy a kupce, jemuž zapálili dům, a zbičovali vrchního pastora a jeho služebnictvo. Útočníci byli v řádění zastaveni ostatními Sámy, příčemž dva z nich během útoku zahynuli. Vůdci povstání byli odsouzeni k smrti stětím, další účastníci k doživotním nuceným pracím eventuálně kratšímu trestu. Mezi odsouzenými bylo 17 žen a 11 mužů.
Důvody povstání jsou nejasné. Předpokládá se, že se sámští chovatelé sobů octli v důsledku rostoucího osídlení pobřeží severního Norska pod tlakem a akutně jim hrozilo rapidní zmenšení ploch, na kterých se se svými stády budou moct pohybovat. V roce 1852 navíc byly uzavřeny hranice s Finskem, přestože dříve a také v dnešní době se Sámové po severní Skandinávii, ve Finsku i v Rusku až na poloostrov Kola pohybovali zcela volně. Důležitou roli sehrálo také læstadiánské hnutí, které se svým výkladem víry mírně odlišovalo od tradičního norského protestantského pojetí křesťanství. Zakladatel hnutí Lars Levi Læstadius mezi Sámy osobně kázal a působil na ně zejména svou horlivou kritikou alkoholismu, s nímž se Sámové potýkali a který znatelně ovlivňoval mj. jejich finanční situaci.
Po povstání následovalo dlouhé období, kdy se norské úřady snažily Sámy ponorštit a asimilovat je do norské společnosti. Od této diskriminační politiky bylo ustoupeno až ve druhé polovině 20. století. V roce 2008 natočil o povstání v Kautokeinu film s názvem Kautokeinoopprøret sámský režisér Nils Gaup, který se ve druhé polovině 80. let proslavil filmem Stopař (Veiviseren), prvním sámským hraným filmem vůbec.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: oslofilmfestival.com
