V roce 1909 byla oficiálně otevřena tzv. Bergenská dráha (norsky Bergensbanen), tedy železniční trať spojující dvě největší norská města Oslo a Bergen.
Návrh propojit Oslo a Bergen železnicí se objevil už v roce 1870. Jako první byla dokončena dílčí část trati z Bergenu do Vossu na počátku 80. let 19. století. O jejím pokračování se dlouho diskutovalo, neboť ve hře bylo více možných tras. Nakonec vyhrála vysokohorská varianta, k jejímuž návrhu posloužily poznatky Fridtjofa Nansena z jeho přechodu centrálního Norska o několik let dříve. Stavba trati vytrvale pokračovala směrem na východ, ale její dokončení trvalo přes dvě desítky let. Zejména budování tunelů v místech, kde po celý rok leží desítky metrů sněhu, bylo velmi problematické. Gravhalský tunel (Gravhalstunnelen), dlouhý 5311 metrů a nacházející se mezi nádražími Upsete a Myrdal, se stavěl ve třech směnách nepřetržitě šest let. Až do dokončení Ulrikského tunelu (Ulrikentunnelen) v roce 1964 se jednalo o nejdelší tunel na trati.
Do roku 1957 obsluhovaly Bergenskou dráhu především vlaky tažené parními lokomotivami. Ani ne o deset let později už ale byla trať plně elektrifikovaná. Vzdálenost mezi Oslem a Bergenem čítala původně 493 kilometrů a měla 182 tunelů, v dnešní době je tato vzdálenost o něco kratší. Trať byla v následujících desetiletích postupně modernizována a v některých částech byla trasa vlaku mírně upravena. Například nedaleko zastávky Finse je možné vedle sebe vidět koleje staré trati a moderní tunel, kudy trať vede dnes. Tunel ve Finse (Finsetunnelen) je v současné době se svými více než 10 kilometry nejdelším tunelem na trati. Finse (1222 m. n. m) je zároveň nejvýše položenou zastávkou. V roce 2011 zachvátil požár ochrannou stavbu proti sněhu v zastávce Hallingskeid. Od stavby chytil také projíždějící vlak, všechny cestující se však podařilo před rozšířením ohně evakuovat. Od té doby je zastávka zavřená a vlaky jí pouze projíždí.
V dnešní době je trať Oslo–Bergen stále hojně využívána, i když mnoho Norů upřednostňuje na celou trasu přece jen podstatně rychlejší přesun letadlem. Trať se však stala oblíbenou turistickou atrakcí, protože krajina, kterou vlak projíždí, patří k nejmalebnějším v Norsku.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
