Estonsko se stalo samostatným státem 24. února 1918. Na konci první světové války po Říjnové revoluci využilo oslabení carské říše a vymanilo se z ní. Díky tomu mohlo poprvé ve svých dějinách vytvořit nezávislý státní útvar. Poté bylo Estonsko až do roku 1940 nezávislou republikou, přičemž po většinu této doby (1918–1934) bylo parlamentní republikou.
Meziválečné Estonsko se nicméně potýkalo se slabou mocí hlavy státu, nestabilními vládami (mezi lety 1920 a 1934 se vystřídalo 14 vlád) a s velkým počtem politických stran, které usilovaly ve volbách o moc (např. v roce 1923 se do parlamentu dostalo 14 stran). Na začátku 30. let dolehla i do Estonska světová hospodářská krize a přispěla k sociální destabilizaci a radikalizaci společnosti.
Během toho došlo 12. března 1934, v reakci na pokus o změnu ústavy a fašistický převrat pravicového hnutí Vapsů, k vyhlášení autoritářského režimu. Za vším stála tehdejší hlava státu, agrárník Konstantin Päts (1874–1956; na obr.). Pätsův tvrdý režim trval do roku 1938 a říká se mu tzv. období mlčení (vaikiv ajastu), kvůli umlčené opozici.
Nastolený pravicový režim byl založen na silné osobnosti v čele státu, kterou představoval Konstantin Päts (o kultu osobnosti se však mluvit nedá), a společnosti opírající se o hospodářské komory po vzoru fašistické Itálie. Po Pätsově boku se angažoval vrchní velitel estonských ozbrojených sil generál Johan Laidoner a ministr vnitra Kaarel Eenpalu (původním jménem Karl August Einbund, přejmenoval se při vlně estonizace vlastních jmen). Tato trojice fakticky řídila stát.
Pätsův režim vyhlásil výjimečný stav, zakázal politické strany a uvěznil členy opozice. Byl rozpuštěn parlament, omezena svoboda vyjadřování i shromažďování a byla zavedena cenzura. Oficiálně existovala pouze jediná politická strana – Vlastenecký svaz (Isamaaliit). V roce 1938 se Pätsovi podařilo změnit ústavu, jež posilovala jeho pozici. Funkce hlavy státu se přejmenovala na prezidenta – K. Päts se tak v roce 1938 stal prvním estonským prezidentem (do té doby byl post hlavy státu nazýván předseda parlamentu). Zákonodárná i výkonná moc byla soustředěna v rukou tohoto prezidenta. Zároveň však byly obnoveny některé občanské svobody a byli také např. propuštěni političtí vězni a obnoveny politické strany. V téže době také došlo k ekonomickému vzestupu Estonska, rozvíjel se průmysl, infrastruktura i školství. Ačkoliv byl Pätsův režim z velké části autoritativní, byl stále nesrovnatelně mírnější než pozdější sovětská hrůzovláda.
Pätsův autoritářský režim skončil v roce 1938, Päts jakožto prezident Estonska vládl až do léta 1940, kdy zemi okupoval SSSR a Pätse donutil k rezignaci. Sověti ho následně uvěznili a v prvním roce sovětské okupace Estonska (1940) deportovali na Sibiř. Zemřel v roce 1956 na psychiatrické klinice v SSSR, v tehdejší Kalininské oblasti (dnes Tverská oblast).
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
