Příběh Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků zná celý svět. Málokdy se mluví o dalších cizincích, kteří v letech 1938–1939 přijeli do Prahy a organizovali záchranné akce na pomoc Židům. Nordistka Miluše Juříčková mapuje osudy norského architekta Odda Nansena, zakladatele nadace, která dostala v listopadu 1939 desítky židovských dětí a dospělých do Osla.
Česká spojka v Norsku
Miluše Juříčková, která dnes, 10. února 2021, slaví 65. narozeniny, vystudovala němčinu, angličtinu a norštinu v 70. letech. V roce 1978 se poprvé dostala do Norska, kde se setkala s Miladou Blekastadovou, vnučkou slavného nakladatele Topiče a dlouholetou propagátorkou české kultury. „Existuje mnoho česko-norských spojek, o kterých se příliš neví a toto je jedna z nich. Paní Blekastadová se řadu let věnovala propagaci české literatury v Norsku. Překládala nejen Čapka nebo Komenského, ale byla také dvorní překladatelkou knih Václava Havla,“ vzpomíná Juříčková, která učí na katedře skandinavistiky na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2012 zorganizovala konferenci o Leo Eitingerovi, absolventovi Masarykovi univerzity, pozdějším psychiatrovi, který byl zapojen do pomoci židovským uprchlíkům do Norska.
Cizinci pomáhají v Praze
Norský dobrodruh Fridtjof Nansen se proslavil nejen díky polárním expedicím, ale byl také bojovníkem za lidská práva. Ve 20. letech inicioval vydávání takzvaného Nansenova pasu, který byl pro válečné uprchlíky a umožnil jim legální pobyt v 52 zemích včetně Československa. „V roce 1930 Nansen zemřel, jeho syn Odd však pokračoval v pomoci lidem v nesnázích. V roce 1937 založil v Oslu nadaci Nansenova pomoc, středobodem jeho aktivit se stala Praha. Počátkem roku 1939 navštívil Nansen Vídeň a Bratislavu, a v Praze byl 15. března 1939. Viděl, že Židé potřebují okamžitou pomoc a bylo zřejmé, že v Norsku se příliš neví, co se děje ve Střední Evropě. Norská média totiž překládala informace z německých médií a šířila – jak by se dnes řeklo – fake news o Židech. Nansen v Praze navázal na aktivity své norské spolupracovnice Tove Filsethové. Ta se již od podzimu 1938 snažila zajistit pomoc pro židovské děti a dospělé z celého Československa. Ve stejné době byla v Praze aktivní švédská hraběnka Amelie Posse-Brázdová, která organizovala záchranu židovských uprchlíků, aby se dostali do Švédska. A to byla i doba, kdy začínala iniciativa Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků. Jsem přesvědčená, že se všichni tito cizinci, zapojení do pomoci uprchlíkům, navzájem znali,“ říká Juříčková, která se svými studenty pátrá po osudech norských pomocníků, ale také zachráněných dětí a dospělých.
Ocenění od krále
Dohledávání jednotlivých příběhů bylo obtížné hlavně proto, že po okupaci Norska v roce 1940 pracovnice Nansenovy nadace veškerou dokumentaci zničily, aby ochránily židovské uprchlíky. „Objevili jsme řadu informací nejen o Nansenovi, ale také o jednotlivých lidech, kterým pomáhal a dostali se na podzim 1939 do Norska. Naše absolventka Eva Dohnálková napsala vynikající diplomovou práci, která se věnuje nejen Leo Eitingerovi, ale i zachráněným dětem. Nyní dokončuji překlad životopisu Odda Nansena, který by měl vyjít letos,“ říká Juříčková, které v roce 2003 a 2017 norský král Harald udělil Královský řád za zásluhy dlouholetou propagaci norské historie a kultury v zahraničí. Stala se tak první Češkou, která získala toto významné ocenění dvakrát.