Gjest Bårdsen (1791 – 13. 5. 1849) byl nejslavnějším norským loupežníkem 19. století, spisovatelem a hrdinou lidových báchorek.
Bårdsen se dopustil řady loupeží a přepadení po celém Norsku. Byl několikrát dopaden a uvězněn, ale pokaždé se mu podařilo uprchnout, dle záznamů prý více než 50x! Teprve roku 1827 byl odsouzen k doživotním nuceným pracím, ze kterých se mu už uniknout nepodařilo. Ve vězení se začal věnovat spisovatelské činnosti, napsal svou vlastní třísvazkovou autobiografii (Gjest Baardsen Sogndalsfjærns Levnetsløb, 1835), kde se vylíčil jako romantický lupič-gentleman, který vlastně jen vždy bránil zájmy slabších. Roku 1845 byl omilostněn a až do své smrti roku 1849 cestoval po Norsku a prodával své knihy.
Stejně jako slovenský Jánošík či britský Robin Hood se Bårdsen postupem času změnil z běžného lupiče na hrdinu bránícího práva vykořisťovaného lidu a bojujícího proti nespravedlivé vrchnosti v duchu hesla „bohatým brát a chudým dávat“. Jako romantický hrdina vystupuje například i v lidových povídkách Petera Christena Asbjørnsena a Jørgena Moea či lidových písních a idealizovaná podoba zůstala Bårdsenovi i ve filmu Tancreda Ibsena z roku 1939.
Roku 2002 vydal norský spisovatel a žurnalista Erling Gjelsvik Bårdsenovu biografii, ve které zpochybňuje jeho zromantizovanou podobu a podává důkazy o tom, že tento slavný zbojník byl obyčejným zlodějem, který kradl „kde se dalo“ a bral jak bohatým, tak chudým. A ani vzhledem se prý nepodobal vysokému, svalnatému hrdinovi s podmanivým pohledem a hustou kšticí z lidových pověstí. Dle vězeňských záznamů byl 161 cm vysoký, tmavovlasý, s modrýma očima a snědou pletí. Na levé tváři měl jizvu, na pravé paži měl vytetovaná dvě srdce proklatá šípem a na levé mořskou pannu.
Autorka článku: Lucie Chánová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: no.wikipedia.org
