Jedna z nejzajímavějších kapel norského viking metalu Einherjer se po třech letech posluchačům opět připomněla s novým albem, tentokrát nazvaným Av oss, for oss (Od nás, pro nás). Na rozdíl od mnoha nových viking metalových kapel, které se svým zvukem jen nenápaditě přizpůsobují současným hudebním trendům, prošli Einherjer od svého založení v roce 1993 zajímavým hudebním vývojem – původně byli především blackmetalová kapela, ale již velmi brzy se inspirovali folkovými motivy (v době, kdy ještě samostatný žánr folk metal ani neexistoval) a podobně jako například Enslaved a Kampfar se již k mainstreamovému black metalu nikdy nevrátili.
Povedlo se jim tak navázat na hudební genialitu Quorthona (Tomase Forsberga) a jeho Bathory, vůbec první kapely označovanou již na začátku devadesátých let za viking metalovou. O provázanosti norské metalové scény svědčí i to, že v Einherjer hrál v letech 1998 a 1999 na basu Tchort (Terje Vik Schei), který jinak působil v tak ikonických kapelách jako jsou Emperor, Carpathian Forest nebo Satyricon.
Hudba Einherjer byla vždy velice rozmanitá, zmiňme alespoň kontroverzní album Odin Owns Ye All z roku 1998. To překvapilo jednoduchými folkovými melodiemi s čistými vokály (například Out of Ginnungagap), které kritici neváhali označit za táborákové odrhovačky. Po tomto hudebním experimentu, který se podobal spíš raným Ensiferum nebo Týr (ti ovšem takovou hudbu vydávali o téměř deset let později), se Einherjer alby Blot (2003) a především Norrøn (2011) vrátili k tvrdší a syrovější podobě viking metalu, která se v rámci žánru stala (spolu s od alba Norrøn již výhradně norskými texty) jejich poznávacím znamením.
V Av oss, for oss Einherjer v jednotlivých písních propojují své blackmetalové kořeny, folkmetalovou inspiraci, i klasicky heavy metalové rytmy (Nord og Ner). Poněkud nečekaně uslyšíme dokonce i ukázkové hard rockové kytarové sólo v polovině písně Nidstong. Einherjer dokázali i po více než dvaceti letech na scéně s novým albem překvapit, ale přes všechny hudební experimenty z jiných žánrů se jim (narozdíl třeba od patetických a hollywoodsky opulentních Amon Amarth) opět podařilo vybudovat epickou atmosféru starého Severu bez přemíry efektů nebo přehnaných folkových prvků.
Autor článku: Johana Lajdová, Skandinávský dům
