Svátek Tří králů, který připadá na 6. ledna, je v mnoha zemích považován za vrchol a konec vánočních svátků. Podobně tomu je i v severských zemích kromě Švédska a některých částí Norska a Finska, kde se Vánoce ukončují až 13. ledna na svátek svatého Knuta. V domácnostech se 6. respektive 13. ledna odstrojují a vyhazují stromečky a uklízejí se vánoční dekorace. Naposledy se tedy rozsvěcují v předvečer Tří králů 5. ledna (dánsky a norsky helligtrekongersaften, švédsky trettondagsafton).
Svátek Tří králů je svou podstatou totožný se Slavností zjevení Páně (Epifanie) 6. ledna. Při ní se připomíná zjevení Ježíše Krista jako božské osoby. Slaví se třináct dní po dnu Ježíšova narození – na to odkazují i názvy tohoto dne v severogermánských jazycích, v nichž se objevuje číslo 13. Katolická a evangelická církev si v tento den připomíná rovněž návštěvu tří mudrců u Ježíše v Betlémě, proto 6. leden nese i označení Tři králové. Ve skandinávských zemích se ale svátek Tří králů příliš neslaví, případně jen v Dánsku. V Pobaltí se v tento den odehrávají oslavy, v nichž se mísí křesťanské a pohanské tradice.
V Dánsku byl svátek Tří králů až do reformy svátků v roce 1770 dnem pracovního klidu. V minulosti byl spjatý hlavně s dánským křesťanským hnutím Vnitřní misie (Ydre Mission). Podle křesťanských tradic symbolizuje svátek Tří králů konec Vánoc, a proto se i ve většině dánských domácností v tento den odstrojuje vánoční stromeček. Někteří rovněž v předvečer svátku Tří králů 5. ledna, zapalují tzv. tříkrálový svícen (helligtrekongerslys), což je bílá tříramenná svíce, která v dřívějších dobách obsahovala na konci knotu střelný prach, a tak než svíčka zcela zhasla, ozvala se rána, která tímto ohlásila, že Vánoce skončily.
Na Faerské ostrovy a do Grónska se svátek Tří králů dostal s dánským vlivem. Faeřané se v tento den scházejí a věnují se lidové zábavě, při níž nechybí především tanec.
Islandská číslovka „þrettán“ v názvu svátku Tří králů na Islandu prozrazuje, že se jedná o třináctý a zároveň poslední den vánočních svátků. Občas se mu také říká gömlu jólin neboli „staré Vánoce“, protože podle starého, juliánského kalendáře, který byl v roce 1700 na Islandu nahrazen gregoriánským, začínaly Vánoce právě v tento den. Matoucí může být také to, že se lidová vyprávění a pověry – třeba že krávy získávají v tento den schopnost mluvit – vztahují podle některých zdrojů na poslední den roku, podle jiných právě na Þrettándinn. V dnešní době je tento svátek vnímán víceméně jen jako oficiální zakončení Vánoc a Islanďané jej oslavují podobně jako poslední den roku: pálením ohňů, ohňostroji, zpěvem, tancem a samozřejmě alkoholem. Večírky a setkání s rodinou a přáteli jsou na pořadu dne. Þrettándinn je také dnem, kdy se do hor za zbytkem rodiny vrací poslední z vánočních skřítků Kertasníkir. Kertasníkir přichází přesně 24. prosince, krade dětem lojové svíčky a pojídá je.
Ve Finsku, Norsku a Švédsku se Tři králové příliš neslaví. Tento den bývá považován za konec vánočních svátků, a tak se odstrojují stromečky a uklízejí se vánoční dekorace. Mnohde ale konec Vánoc a povánoční úklid připadá až na 13. ledna, kdy se slaví svátek svatého Knuta.
Tři králové se dánsky řeknou helligtrekongersdag,
faersky trettandi nebo trettandadagur,
grónsky kunngit pingasut ulluat,
finsky loppiainen,
islandsky Þrettándinn,
norsky helligtrekongersdag nebo trettendedagen,
švédsky trettondedag jul, trettondedagen nebo trettondagen,
estonsky kolmekuningapäev,
litevsky Trys karaliai a
lotyšsky Zvaigznes diena nebo Triju (Treju) kungu (ķēniņu) diena
Autorky článku: Iva Doušová, Táňa Hušková a Martina Kašparová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: http://kajbollmann.dk/
