Železniční síť v Norsku má délku 4 087 kilometrů, což je oproti České republice zhruba polovina. Za nejstarší norskou železnici se považuje železnice poháněná koňmi, vedená z Damtjernu do Storflåtanu. Byla důležitým článkem na trati, po níž se do hlavního města Osla (tehdy zvaného Christiania) dopravovalo dříví. Železnice se používala mezi lety 1805 až 1849. Další tratě, kde byly vozíky s rudou taženy koňmi, se hojně využívaly v dolech.
Na počátku 50. let 19. století se začalo pracovat na výstavbě první norské veřejné železnice, tzv. Norsk Hoved-jernbane nebo také zkráceně Hovedbanen. Společnost, která se o stavbu zasadila, byla britsko-norským konsorciem, a proto měla také anglický název Norwegian Trunk Railway. Stavbu vedl Angličan Robert Stephenson, syn slavného George Stephensona, vynálezce parní lokomotivy. Železnice byla dokončena po třech letech a slavnostně otevřena 1. září 1854. Vedla z Osla (Christianie) na severovýchod do Eidsvollu, města, kde se v roce 1814 zrodila norská ústava. Až do roku 1926 byla trať akciovou společností, v níž stát postupně skoupil většinu akcií. Oficiálně se tak až do uvedeného roku jednalo o soukromou společnost, která nepodléhala státním Norským drahám (Norges Statsbaner).
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
