Wivi Lönn

Wivi Lönn byla finská architektka, která si jako první žena ve Finsku založila vlastní architektonickou kancelář. Ačkoliv se stylem příliš neodlišovala od hlavního proudu, svou činností otevřela cestu dalším ženám, které se chtěly prosadit v tomto tehdy výhradně mužském povolání. Lönn totiž dokázala, že i ženy mohou vykonávat tuto práci, a to se stejně kvalitními, nebo dokonce i lepšími výsledky.

Olivia Mathilda Lönnse narodila 20. května 1872 v Tampere. V poměrně nízkém věku přišla o otce a zůstala sama s matkou a třemi sourozenci, navzdory finanční nouzi však dokázala vystudovat. Studium architektury dokončila v roce 1896 jako teprve pátá žena ve Finsku a ihned začala dostávat pracovní nabídky. Na některých stavbách dokonce spolupracovala s významným architektem Armasem Lindgrenem (1874–1929). Z jejich spolupráce vznikl například Nový studentský dům (1906, Uusi ylioppilastalo) v Helsinkách nebo divadlo Estonia (1913, Estonia-teatteri) v estonském Tallinu.

Divadlo Estonia v Tallinnu, které Wivi Lönn navrhla spolu v Armasem Lindgrenem

Přestože Wivi Lönn byla často terčem nedůvěry a přehlížení ze strany některých mužských kolegů, v práci se jí nesmírně dařilo a v Tampere si brzy založila vlastní architektonickou kancelář. Vyhrála dokonce soutěž na návrh požární stanice v Tampere (1907, Tampereen paloasema), která je považována za jednu z jejích nejlepších staveb. Nejvýznamnějšími počiny její kariéry však představují návrhy školních budov, do velké míry inspirované pobytem ve Skotsku. Přestože její styl nebyl jinak příliš originální, do navrhování škol přinesla několik významných inovací, mezi něž patří zejména rozmístění učeben okolo prostorné haly, používání přírodního světla a také oddělený prostor pro šatny, kde si žáci mohli odložit venkovní oblečení.

Požární stanice v Tampere

V roce 1911 se Lönn přestěhovala do Jyväskylä, aby unikla shonu Tampere. Prožila zde několik let ve vile postavené podle vlastního návrhu a zanechala po sobě množství staveb, například obytné vily a domy pro významné občany města, školy a administrativní budovy. Poté se přesunula do Helsinek, kde zůstala do konce života. Když ve 30. letech 20. století do Finska přišel funkcionalismus, stáhla se do ústranní, protože tento styl jejímu vkusu příliš nevyhovoval. Ona sama totiž tvořila především v duchu romantismu a typické znaky jejích staveb představují secesní rysy a věžičky. Dbala rovněž na praktičnost a jednoduchost a preferovala úsporná řešení, díky nimž se těšila velké oblibě u zadavatelů projektů. Stavby se vždy snažila co nejlépe zasadit do okolního terénu a umístit je tak, aby do nich proudilo co nejvíc přírodního světla.

V práci byla Lönn nesmírně pečlivá a houževnatá, často prý zapomínala i jíst a spát. Nikdy se neprovdala, osamělostí však netrpěla. Mnoho let žila ve společné domácnosti se svou matkou, s níž měla velmi dobrý vztah. Velmi blízký, podle některých spekulací až intimní, vztah udržovala také s Hannou Parviainen (1874–1938) pocházející z průmyslnické rodiny. Lönn pro rodinnou firmu v Säynätsalo u Jyväskylä vytvořila stavební návrhy, kvůli ekonomickému úpadku počátkem 30. let se však část návrhů nikdy nezrealizovala. Wivi a Hanna představovaly zcela nový typ ženy: nezávislé, emancipované a výdělečné činné.

Wivi Lönn a její blízká přítelkyně Hanna Parviainen

Wivi Lönn zemřela 27. prosince 1966 v Helsinkách ve věku 94 let, pohřbená je v Tampere. Až do 80. let nebylo její jméno příliš známé, protože navzdory svému nadání a úspěchům zůstala ve stínu jiných architektů, ať už dříve jmenovaného Armase Lindgrena, nebo světoznámého Alvara Aalta (1898–1976).

Autorka článku: Kateřina Jagošová, Skandinávský dům

Obrázky: fi.wikipedia.org, kansallisbiografia.fi, commons.wikimedia.org