Výstava švédských umělců v Galerii NTK

Od 14. 12. bude v Galerii Národní technické knihovny ke shlédnutí výstava švédských umělců Klase Erikssona a Anniky Lundgren společně s Tomášem Hlavinou.

Vernisáž proběhne 13. 12. v 18:00.

Annika Lundgren a Klas Eriksson pracují se společenskými/kulturními a politickými motivy západní civilizace. Jejich tvorba zasahuje do několika médií současného umění jako jsou socha, malba, fotografie, video art, installation, performance a jiné.
Tito dva autoři mají odlišný přístup k práci s vizuálním materiálem. Lundgren zachovává společensko/politický obsah, který ale manipuluje, kdežto Eriksson abstrahuje směrem ke konkrétnímu umění, k artefaktu.

Annika Lundgren (1964, Berlín, Kodaň, Gothenburg) je umělkyně, která studuje strukturu západního politického narativu. Lundgren porovnává různé politické, performativní, teoretické a kulturní prvky a přístupy. Buduje tak nové perspektivy současného umění. Mnoho jejích projektů má dlouhodobý charakter, a jsou tak vlastně výzkumem (např. Performing Resistance, Ir/rationalities in Power Structures and Resistance Strategies, The Power & Illumination Project). Lundgren působila jako profesor na Akademii Valand v Gothenburgu a na Královské akademii výtvarných umění v Kodani. V součastnosti je uměleckým ředitelem výtvarné platformy Skogen v Gothenburgu, a dále také rozvíjí nové formy kolektivního vzdělávání v právě založeném projektu Škola Skogen.

Klas Eriksson (1976, Stockholm, Gothenburg) je umělec, který zpracovává motivy prostředí alternativních společenských skupin asociovaných kolem jednotného společenského/kulturního tématu, a které komunikují pomocí kodifikovaných znaků. Eriksson používá přibuzný jazyk těchto alternativních kultur při tvorbě ryze uměleckých děl, soch, objektů, obrazů a vizuálních intervencí do veřejného prostoru. Také happeningy a performace, které organizuje, mají často charakter subkulturní události. Umění mu umužňuje překlenout polohy projevu, které jsou na opačných pólech společenského/kulturního žebříčku. Eriksson spojuje kulturou „nízkou” a „vysokou” a hranici mezi nimi dělá neviditelnou nebo její existenci zpochybňuje.