Velikonoční pondělí je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. Na Severu Evropy je to ovšem spíše den čistě praktických úkonů spojených s koncem dovolené – rodiny se balí, opouštějí své chaty, odjíždějí od příbuzných a připravují se na následující běžný pracovní den.
Kromě stále slabších křesťanských tradic se mnohde, především v Pobaltí, provozují i rituály spojené s končící zimou a nastávajícím jarem.
Finové Velikonoční pondělí neslaví, ale stále je to den pracovního volna. Typickou činností je návštěva příbuzných a návrat z venkova, kam všichni odjedou už na Velký pátek.
Pro Islanďany znamená Velikonoční pondělí především jen další volný den.
Pro Nory je Velikonoční pondělí dnem, kdy končí oslavy, dovolené a návštěvy. Všichni se balí, odjíždějí domů a připravují se na návrat do práce a do školy.
Ve Švédsku o Velikonoční neděli a Velikonočním pondělí nastalo všeobecné veselí, lidé se scházeli a hráli nejrůznější hry s vejci – kutálení, házení, pojídání a hledání.
Estonci Velikonoční pondělí nijak neslaví a jako každý jiný všední den vyráží ráno do práce anebo školy.
V Lotyšsku je Velikonoční pondělí hlavním dnem velikonočních radovánek a her s vajíčky, u nichž nesmí chybět houpačky. Houpání je starý pohanský rituál, který měl pohoupanému přinést plodnost.
Velikonoční pondělí se řekne dánsky 2. påskedag,
faersky a islandsky annar páskadagur,
islandsky též annar í páskum,
finsky toinen pääsiäispäivä,
norsky andre påskedag,
švédsky annandag påsk,
sámsky nuppi beassášbeaivi,
litevsky Antroji Velykų diena a
lotyšsky Lieldienu pirmdiena.
Autorky článku: Iva Doušová, Lucie Chánová, Martina Kašparová a Ema Stašová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: teiksmina.lv
