Ve čtvrtek 30. ledna vstoupí do kin norská fantasy pohádka Cesta za živou vodou (Askeladden – I Soria Moria slott, 2019, režie Mikkel Brænne Sandemose). Jedná se o volné pokračování filmu Cesta za králem trolů (Askeladden – I Dovregubbens hall, 2017) od téhož režiséra. Snímky spojují především postavy a také norský folklor, z nějž oba čerpají, konkrétně z materiálu veleznámé dvojice sběratelů lidové slovesnosti Petera Christena Asbjørnsena a Jørgena Engebretsena Moeho, které lze označit za norské protějšky bratří Grimmů. Výbor z jejich díla vyšel několikrát i v češtině, naposledy v kompletní podobě v překladu Jarky Vrbové pod názvem O obrovi, který neměl srdce v těle (Argo, 2012).
V Cestě za živou vodou se tak opět setkáváme s Espenem Popelákem (v originále Espen Askeladden), známým hrdinou norských lidových příběhů. Ten stejně jako v předchozím filmu pomáhá princezně Kristin. Oba se vydávají na nebezpečnou cestu do bájného zámku Soria Moria, kde se podle dávných pověstí ukrývá pramen živé vody. Jen ta totiž může zachránit Kristininy rodiče. Podaří se jim to? A existuje vůbec živá voda?
Pro diváky může být Cesta za živou vodou zajímavou volbou, a to mimo jiné proto, že má poměrně výraznou českou stopu. Film se totiž z nemalé části v České republice přímo natáčel – kromě Barrandovských ateliéru třeba na Křivoklátě, v lomu Amerika, Prachovských skalách nebo v Dolském mlýnu v Hřensku. V příběhu se také vyskytuje řada předmětů a motivů (například sedmimílové boty), které jsou důvěrně známé i z našeho pohádkového prostředí. Díky tomu se ve snímku budete cítit jako doma.
Celkově jde o typickou moderní pohádku, a to jak příběhovým schématem, tak i zpracováním. Velkými plusy jsou na pohádkové poměry málo kýče a přehánění a uvěřitelné herecké výkony. Výrazným prvkem je humor, kterým tvůrci nešetřili a který je vítaným zpestřením. Snímek je milý, vkusný a líbivý.
Snad jedinou drobnou vadu představuje málo výrazný kontrast mezi dobrem a zlem, pro pohádku obvykle dost zásadní. Příběh je totiž založený na soupeření mezi Norskem a Dánskem – film mimo jiné hravě využívá rozdílů mezi norštinou a dánštinou, z čehož se v českém dabingu většina bohužel úplně ztratí. Důležitý je také historický kontext, konkrétně vývoj dánsko-norských vztahů, se kterým film pracuje, což běžnému českému divákovi (na rozdíl od norského) nemusí být jasné. Toho si ale povšimne spíše analyticky smýšlející dospělý. Filmovému zážitku to z pohledu dítěte příliš neubere. Je jen trochu škoda, že hlavní záporná postava působí skoro sympaticky a vůbec ne děsivě.
Diváky bez ohledu na věk Cesta za živou vodou bezesporu pobaví, potěší je známé české prostředí a snad je pohádka i v lecčem poučí.
Autor recenze: Petr Kujal
