29. března 1901 se narodil Uuno Kailas (1901–1933, vl. jm. Frans Uuno Salonen), jeden z nejvýznamnějších finských básníků 1. poloviny 20. století a jeden z mála představitelů expresionismu ve finskojazyčné literatuře. V letech 1920–1926 byl střídavě zapsaný na Univerzitě v Helsinkách na oborech estetika a moderní literatura, ale místo studiu se rozhodl věnovat vlastnímu psaní, překladům a literární kritice. Kvůli schizofrenii, traumatům z dětství a potlačování homosexuality se v roce 1929 dostal do psychiatrické léčebny. Zároveň se postupně zhoršovala jeho tuberkulóza, které podlehl roku 1933 ve francouzském Nice.
Za svůj krátký život stihl napsat 5 básnických sbírek – Tuuli ja Tähkä (1922, Vítr a klas), Purjehtijat (1925, Mořeplavci), Silmästä silmään (1926, Z očí do očí), Paljain jaloin (1928, Bosýma nohama), Uni ja kuolema (1931, Sen a smrt). Posmrtně vycházejí jeho povídky. Kromě vlastní tvorby Kailas také hojně překládal, zejména z němčiny (J. W. Goethe, J. R. Becher) a ze švédštiny (E. Södergran, A. Mörne). Německý a švédskojazyčný expresionismus měl také velký vliv na jeho poezii. Myšlenkově se řadil k proevropské finské literární skupině Tulenkantajat (Nosiči pochodní), ale k jejím aktivním členům nepatřil.
Autor článku: Michal Švec, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: verkkoviestin.fi
