Východ Islandu patří k neprávem opomíjeným částem země. Důvodem je především velká vzdálenost od hlavního města Reykjavíku – dojet na druhou stranu ostrova autem zabere (bez přestávky) zhruba devět hodin! Pokud sem cestovatel přece jen zabloudí, většinou je to v rámci plánu objet po okružní silnici celý Island, s čímž se nezřídka pojí touha vidět toho co nejvíc, a logicky tak i nedostatek času na jakékoli delší odbočky. Na jednu takovou bych vás přesto ráda pozvala: pojďte se mnou prozkoumat, kam vede silnice číslo 931, na niž se napojíte jihozápadně od městečka Egilsstaðir, „metropole“ východního Islandu.
Cesta začíná poměrně nevinně. Krajina je typicky islandská – spousta volného prostoru, sem tam dům, ohrazené a oplocené pozemky, ovce, koně, majestátní hory. Nalevo od silnice se vypíná třeba Sandfell nebo Höttur, na něž se dá vylézt, pokud jste alespoň trochu zdatní horalové.
Jakmile přejedete most přes říčku Grímsá, objeví se napravo před vámi nenápadná cedule „Vallanes“. Zastávku doporučuju všem milovníkům dobrého a zároveň ekologického jídla, protože Vallanes je domovem islandské značky BIO potravin Móðir Jörð (č. Matka Země), zahrnující například skvělý lokální ječmen a výrobky z něj, kvašené zelí a sezónní zeleninu. Můžete si tu prohlédnout, jak místní hospodaří, a vychutnat si pestrý a chutný oběd a po něm domácí koláč s šálkem kopřivového či březového čaje.
Po dalších kilometrech po silnici číslo 931 se krajina začíná postupně měnit, až se ocitnete… v LESE! Ano, nejedná se o vtip, ale o naprosto nefalšovaný les, jaký známe z kontinentální Evropy, byť stromy zde nedorůstají do víc než dvacetimetrové výšky. Hallormsstaðaskógur je tvořen původním březovým porostem a mnoha desítkami jiných druhů stromů ze všech koutů světa, které tu byly experimentálně vysazovány od roku 1905 a jejichž přehlídku najdete v místním arboretu (Trjásafnið). Prozkoumat les a jeho zákoutí s vyhlídkami, skalními útvary, potůčky nebo vodopády můžete díky síti skvěle značených turistických stezek, jimiž je protkaný.
Hallormsstaðský les patří také k oblíbeným cílům letní dovolené – Islanďani během krátkého léta neuvěřitelně rádi kempují a neobvyklé prostředí lesa v nich vyvolává dojem pobytu v zahraničí. Dvojice místních kempů Höfðavík a Atlavík pod správou Islandských státních lesů (Skógræktin) tak bývá během sezóny zaplněná karavany, obytnými vozy a stany. Atlavík býval až do 80. let dějištěm populárního open-air festivalu, na kterém vystoupil v roce 1984 i „brouk“ Ringo Starr, ale dnes tu není po bujarých párty ani stopy a návštěvníci si můžou dosyta užívat zeleně a klidného šplouchání vody jezera Lagarfljót.
Opatrnosti ale není nazbyt – podle lidové pověsti žije v jezeře vodní příšera Lagarfljótsormurinn, a na YouTube existuje dokonce několik videozáznamů jejího pohybu. Podél jezera uvidíte čas od času také charakteristickou značku na místech, odkud byla příšera údajně spatřena.
Pokud vás zajímají staroislandské ságy, nevynechejte návštěvu farmy Hrafnkelsstaðir v údolí Fljótsdalur pojmenované podle Hrafnkela, hlavního hrdiny Ságy o Hrafnkelovi, knězi Freyově. Od informační cedule se můžete vydat do hor po stopách příběhu. V islandštině vyšla při příležitosti vyznačení této stezky speciální komentovaná verze ságy doplněná o mapy a další zajímavé materiály, v angličtině ani jiných jazycích ale zatím bohužel dostupná není.
Mezi nejnavštěvovanější přírodní atrakce této oblasti patří Hengifoss, druhý nejvyšší vodopád Islandu. Padá z výšky 128 metrů na pozadí skalní stěny s charakteristickými červenými pruhy, na niž jsou skvěle vidět jednotlivé vrstvy hornin vzniklé při sopečných erupcích ve třetihorách. Výšlap k Hengifossu vám zpříjemní zastávka u jeho menšího kolegy, který má slovo „malý“ dokonce v názvu – vodopádu Litlanesfoss obklopeného kaskádami čedičových sloupců. A nudit se nebudete ani na zpáteční cestě, protože se vám otevře nádherný výhled na jezero Lagarfljót a údolí Fljótsdalur.
Jen o pár kilometrů dál, ve Skriðuklausturu, vás uvítá budova kulturního centra se střechou z travních drnů. Dům je pojmenovaný podle Gunnara Gunnarssona (1889–1975), významného spisovatele, který velkou část života strávil v Dánsku (a dánsky i psal), než se roku 1939 vrátil zpátky na Island a ve svém rodném kraji nechal postavit Gunnarshús, kde se usadil. O deset let později se rozhodl přesunout do Reykjavíku a dům věnoval Islanďanům. Dnes najdete ve Skriðuklausturu muzeum věnované tomuto významnému autorovi – mnoho jeho próz bylo publikováno i česky, nedávno například aktualizované vydání novely Advent – a rovněž pozůstatky augustiniánského kláštera z 16. století objevené při archeologických vykopávkách v letech 2002–2012.
Jestli vám už po všech těch procházkách a kultuře vyhládlo, všemi deseti doporučuju obědový nebo odpolední dortový bufet v Klausturkaffi, restauraci/kavárně na spodním podlaží Gunnarshúsu. Ochutnat zde můžete výborné domácí pokrmy připravené z lokálních surovin, třeba dobroty z mletého sobího masa, klouzkovou polévku, chléb s andělikou nebo skyrový „cheesecake“ s polevou z ostružiníku skalního.
Pokud se později chystáte do národního parku kolem ledovce Vatnajökull anebo zrovna prší a vám se nechce moknout venku, určitě se zastavte i v sousedním návštěvnickém centru Snæfellsstofa, kde je k vidění interaktivní výstava o geologii a fauně a flóře regionu a kde vám ochotně pomůžou s plánováním dalších výletů do okolí. A že je tu toho k objevování ještě spousta, na to můžete vzít jed.
Text a foto: Martina Kašparová, Skandinávský dům
