Tipy na pěší turistiku v okolí Reykjavíku

Jakou hledat první pomoc, když se octnete v Reykjavíku a máte toulavé boty? Jestli jste se dostali do akutního stavu a nic v Reykjavíku vám není po chuti, budete muset boty zašněrovat a zkusit jako já tradiční chodicí léčbu.

Jelikož jsem se celou zimu dívala na zasněženou horu Esju kousek za Reykjavíkem a mačkami ani cepínem nedisponuji, jako jarní cíl byla nasnadě. Ukázalo se, že jsem nebyla jediná, kdo na Esju v zimě toužebně hleděl (tedy jen ve dnech, kdy byla pro přízeň počasí vidět). Na výborně značených stezkách pod Esjou se to chodci a běžci totiž jen hemží, řada turistů však skončí na rozcestí Steinn, takže pokud máte výdrž a vylezete výš, odmění vás kromě výhledů i větší klid.

Esja

Jihozápadně od Reykjavíku se rozkládá rezervace Heiðmörk, plná vřesovišť, lávových polí a lesíků. Už z hlavní silnice upoutá lávové pole Rauðhólar, tedy Červené vršky. Lávové kopečky, prohlubně, stolce a špičky tvoří nesourodou krajinu, všelijak neuměle zpřehýbanou a polámanou. Pod nohama vám zakřupou roztodivné tvary červené a černé lávy, a když budete mít štěstí, narazíte i na lesklý černý biotit.

Rauðhólar

V případě, že se vašim toulavým botám expedice za sopečnou minulostí Islandu zalíbila, budete mít ještě spoustu práce. Asi budete muset navštívit okolí obcí Garðabær nebo Hafnafjörður, které se přimykají k Reykjavíku jako součást aglomerace. Zastávky MHD se tu jmenují třeba Jižní lávové pole nebo Centrální lávové pole a pochopitelně tu lávová pole fungují i místo parků. V okolí zaplesá každý geolog. Pokud jste si neuměli představit, jak vypadá hora z tufu, vyjděte si na Helgafell. I přes výšku 338 metrů je z kopce pěkný výhled na okolní rozmanitou krajinu, skládající se převážně z kamenité pouště, lávových polí porostlých mechem, lávových polí bez mechu a kopců pochybného původu. To je ovšem realita islandské krajiny, asi polovinu z ní tvoří mrtvá kamenitá pustina. Není divu, že když po deseti kilometrech bez zeleně objevíte koutek s pár stromy a zelenou trávou, pochopíte, proč Islanďané takovým místům říkají vin – oáza.

Helgafell

Pár kilometrů od Helgafellu pak stojí nakousaná hora s kráterem Búrfell, nízká a snadno přístupná.

Búrfell

Jestli se chcete pokochat lávovými krápníky, můžete zavítat do některé ze značených či neznačených lávových jeskyní. Krajina je ale ementálovitá a pod zdánlivě pevným povrchem se leckdy skrývají pukliny, jeskyně a tunely, takže je radno toulavé boty trochu krotit.

Selgjárhellir

Pokud byste rádi změnili žánr a jste skromného založení, což se pozná tak, že si vystačíte s vodopády menšího formátu, můžete vyrazit na procházku do údolí Elliðaárdalur uvnitř Reykjavíku, zastavit se u vodopádu Tungufoss v obci Mosfellsbær pár kilometrů severně nebo se vydat podél potoka Kaldakvísl k vodopádu Helgufoss (kdo dával pozor, pozná tufové podloží).

Helgufoss

Pakliže vás nezadržitelně lákají neznámé dálky, vyplatí se dojet do města Hveragerði a prozkoumat oblíbené údolí horké řeky a horkých pramenů Reykjadalur. Tamější kopce připomínají sporák s nespočtem ploten, neustále tu něco vře, páří, klokotá a kouří. Cesta je pohodlná a hojně navštěvovaná, kupodivu ještě více zahraničními turisty než těmi islandskými. Nahoře si určitě své toulavé boty vyzujte, nechte je odpočinout a vykoupejte se v horké řece. Kdyby to nepomohlo a stále vás kamsi táhly, můžete pokračovat nahoru po značených turistických stezkách nebo, máte-li dobrodružného ducha, sejít zpátky neznačeným paralelním údolím Grændalur a objevit si vlastní padesátku horkých pramenů. Cestička se ale místy ztrácí a horké kotle nejsou nijak označené ani ohraničené, takže tuto variantu doporučuji jen turistům do nepohody a se zdravým rozumem.

Grændalur

Celé to možná vypadalo, že jeden takový výlet vás syndromu toulavých bot zbaví, ale věc se má tak, že pokud se vám procházky a výlety povedou, mohou také toulavé boty snadno přejít do chronického stádia a pak budete muset příště vyrazit třeba k vodopádu Glymur nebo na poloostrov Reykjanes.

Autorka textu a fotografií: Anežka Matěnová, Skandinávský dům