Na Islandu se sprengidagur slaví v úterý před öskudagur (Popeleční středou), tedy dnem, kdy začíná předvelikonoční půst. Stejně jako pondělní bolludagur je i úterní svátek spojený především s jídlem.
Název sprengidagur vychází ze slovesa að springa, které znamená prasknout, puknout. A přesně o to se tento den Islanďané snaží – nacpat se tak, dokud „neprasknou“. Tradičně se podává solené maso, nejčastěji skopové, v kombinaci s hrachovou polévkou nebo jinými luštěninami.
V Dánsku, Finsku, Norsku a Švédsku se toto úterý jmenuje hvide tirsdag, laskiainen, fetetirsdag, resp. fettisdagen. Názvy souvisejí s činností, která pro tento den byla stejně jako na Islandu typická: najíst se k prasknutí poslední den před velikonočním půstem.
Dánské pojmenování hvide tirsdag (bílé úterý) odkazuje na jídlo, které člověk dříve v tento den jedl: bílé pečivo a pokrmy s mlékem a z mléka, často plněné koblihy, tzv. fastelavnsboller.
Ve Finsku se v tento den konzumuje sladké pečivo, zejména plněné koblihy, tzv. laskiaispullat nebo fastlagsbullar. Z tradic dodnes přežívají především skoky na lyžích a sáňkování, v němž se rovněž pořádají soutěže. Z masopustního úterý se tak rázem stává karneval v tom pravém slova smyslu.
V Norsku se na některých místech fetetirsdag (tučné úterý) dodržuje dodnes. Název je spojený s bohatým stolováním. Lidé si dopřávali pokrmy, které pak nesměli konzumovat během velikonočního půstu, v Norsku především buď nasolené maso s tuřínovou kaší, nebo podobné „bílé“ pokrmy jako v Dánsku, včetně zmíněných fastelavnsboller (proto se tomuto úterku v Norsku též někdy říká bílý, hvitetirsdag).
Také ve Švédsku se na fettisdagen (tučný den) na stůl dostaly bohaté pokrmy, nebo koblihy plněné mandlovým krémem, tzv. semlor, fastlagsbullar či fettisdagsbullar (v jižním Švédsku se koblihy konzumovaly o den dříve v pondělí). Díky tomuto pečivu z mouky a mléka se tučnému dni ve Švédsku také někdy říká vita tisdagen (bílé úterý) podobně jako v sousedních zemích.
Autorky článku: Martina Kašparová a Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
