Dne 20. května si připomínáme výročí narození významné norské spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Sigrid Undsetové.
Sigrid Undsetová se narodila 20. května 1882 v dánském Kalundborgu. Její otec Ingvald byl známým norským archeologem, matka Charlotte byla Dánka. Když byly Sigrid dva roky, rodina se přestěhovala do norského Osla. V roce 1912 se spisovatelka provdala za norského malíře Anderse Svarstada, s nímž měla tři děti, ale manželství skončilo rozvodem.
V roce 1940 jako velký kritik nacismu uprchla z okupovaného Norska do Švédska a poté do Spojených států amerických. Zpět do vlasti se vrátila po konci druhé světové války. Zemřela 10. června 1949 ve věku 67 let v norském Lillehammeru, nedaleko nějž žila v usedlosti Bjerkebæk. V Bjerkebæku se nyní nachází literární muzeum, které spadá pod Lillehammerské muzeum.
Kromě Nobelovy ceny, kterou obdržela v roce 1928, byla oceněna řadou dalších vyznamenání, např. Norským královským řádem svatého Olava (Den kongelige norske St. Olavs orden), Řádem islandského sokola (Hin íslenska fálkaorða) nebo dánskou Medailí míru krále Kristiana X. (Kong Christian X’s Frihedsmedalje).
Sigrid Undsetová se řadí k pokračovatelům tradice realistické prózy, byla zastánkyní realistického uměleckého ztvárnění. Mistrně se jí to dařilo především při zobrazování psychologie ženské duše.
Undsetová debutovala románem ze současnosti s názvem Paní Marta Ouliová (Fru Marta Oulie, 1907). Tím začalo její první tvůrčí období, v němž se držela soudobé problematiky a do nějž dále náleží román Jenny (Jenny, 1911), považován za nejlepší dílo jejího raného období, Jaro (Vaaren, 1914) a další. Do tohoto období se řadí i tři povídkové soubory Šťastný věk (Den lykkelige alder, 1908), Chudé osudy (Fattige skjæbner, 1912) a Moudré panny (De kluge jomfruer, 1918). Tématem, které všechna raná díla Undsetové spojuje, je žena a její láska v různých podobách. Objevují se v nich ženské postavy, pocházející většinou z nižší střední třídy, které jsou stavěny před rozhodnutí, zda se budou věnovat tradiční roli matky, či budou usilovat o emancipovaný život a seberealizaci. Pro autorčiny rané ženské postavy je typická existenciální nezakotvenost, duchovní hledání a touha po všeobjímající lásce. Pokud protagonistky klid najdou, je to v mateřství a rodinném životě.
Druhé tvůrčí období zahrnuje historická díla, za něž především byla Undsetová vyznamenána Nobelovou cenou. Již v roce 1909 vydala historický román Příběh o Ljotovi a Vigdis (Fortællingen om Viga-Ljot og Vigdis) a na začátku 20. let 20. století se k tomuto žánru vrátila. V této době vydala své nejslavnější dílo, románovou trilogii z norského středověku Kristina Vavřincova (Kristin Lavransdatter, 1920–22). Poté následoval čtyřdílný román Olav Audunssøn (Olav Audunssøn, 1925–27). V těchto dvou dílech se historická tematika a příběh lásky spojuje s náboženským kontextem a s novou životní orientací Sigrid Undsetové. V roce 1924 totiž vyvrcholila spisovatelčina konverze ke katolicismu, když k němu Undsetová přestoupila z protestantství.
Katolicismem je ovlivněno i třetí spisovatelčino tvůrčí období. V tomto období se autorka vrací k tématům ze současnosti, především k problematice manželského soužití. Také kritizuje přehnaný individualismus a egoismus v lidských vztazích. Texty jsou však již více tendenční a moralizující. Díly z tohoto období je dvojice dějově souvisejících románů Gymnadenia (Gymnadenia, 1929) a Hořící keř (Den brændende busk, 1930), dále pak romány Ida Alžběta (Ida Elisabeth, 1932), Věrná manželka (Den trofaste hustru, 1936) a Madam Dorthea (Madame Dorthea, 1939), který se ovšem soudobé problematice vymyká, neboť se odehrává v 18. století.
Historická témata a témata ze současnosti byly dvě oblasti, odkud Undsetová nejvíce čerpala náměty pro své texty. V nich se pak zabývala především mezilidskými a rodinnými problémy, morálkou, otázkou postavení ženy ve společnosti a pohledem na tradiční rozdělení mužských a ženských rolí ve společnosti. Jako vůbec první norský spisovatel zavedla do norské literatury zcela nový typ ženské postavy – výdělečně činnou ženu a jako jedna z prvních zachytila v norské literatuře život tehdejších žen. Undsetová také vydala několik esejů a esejistických sbírek na tato témata, např. Ženský úhel pohledu (Et kvindesynspunkt, 1919). Účastnila se také veřejných debat o ženské emancipaci, etice a morálce. Na postavení ženy ve společnosti ovšem měla specifický názor, který ji stavěl mimo tradiční feministické hnutí.
Undsetová byla také jednou z prvních, kdo se v Norsku začal věnovat psaní moderního historického románu, dále do moderní norštiny přeložila několik islandských ság a rovněž napsala několik esejů o anglické literatuře.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org