V návaznosti na pořad Severský literární večer online jsme požádali zúčastněné překladatele, aby poodhalili zákulisí své práce na dotyčné knize.
Are Kalvø: Hory peklo ráj (Daniela Mrázová)
Překlad humoristického textu nemusí být vždy zábavný a jednoduchý. V tomto případě se objevily dva zásadní oříšky: Zaprvé bylo zapotřebí zachovat vtipnost i v cizím kontextu, který je třeba ozřejmit, a přitom se „nerozkecat“. Zadruhé se v textu vyskytuje větší než malé množství norských místních názvů, z nichž si autor naprosto nepokrytě střílí. Přeložit názvy tak, aby odpovídaly originálu a zároveň zněly věrohodně a přitom úsměvně, nebyla žádná hračka. Ke slovu musely přijít různé etymologické slovníky a seznamy toponym na internetu, konzultace s rodilými mluvčími (včetně autora) a nakonec i korespondence s Norskou jazykovou radou.
Sara Stridsberg: Antarktida lásky (Romana Švachová)
Z drobnůstek mi nejvíc zavařila hlavu složenina bocktakt. Není moc obvyklá a doslovně by se dala přeložit jako „kozlí rytmus“, méně doslovně jako „klopýtavý rytmus“. Tyto překlady by ale podle mě nevystihovaly podstatu věci; bocktakt je totiž v originálu popsáno jako jedno ze zlých znamení a vypravěčce zní „jako smrt“. V onom odkazu na kozla či kozu (bock) se navíc dá tušit i odkaz na Pana či spíše ďábla v kozlí podobě. A opomenout se nedá ani prozodická stránka věci: bocktakt je poměrně tvrdě znějící, výrazné slovo na konci dlouhé věty s výčtem zlých znamení. Nakonec jsem dospěla k překladu „rytmus jako tlukot kopyt cválajících běsů“, pro který jsem se rozhodla mimo jiné i proto, že pro Sařin styl je navzdory všem jeho básnickým kvalitám typické, že na svá ozvláštnění jazyka nestrhává pozornost a text po většinu času zdánlivě volně plyne.
Antti Tuomainen: Malá Sibiř (Jan Marek Šík)
Při překladu byl asi nejzáludnější fakt, že se v ději objevují různé „drsné“ motivy a prostředí, s nimiž osobně nemám tolik zkušeností. Jedná se například o válku v Afghánistánu, zbraně, rallye závody, posilovny, bary… Musel jsem proto oslovit různé experty, zda by mi nepřispěli radou. Nejraději vzpomínám na kamaráda Michala Kalu, jinak blanenského knihovníka, který krom knih holduje všemožnému tělocvičnému nářadí a který výsledný překlad obohatil o slang návštěvníků posilovacích zařízení. Naopak mně relativně dobře známý terén nočních barů jsem použil při hledání vhodných synonym k sousloví „být opilý“, které se v románu notně vyskytuje a já se obával, aby nedošlo k jistému stereotypu. Mnou použité výrazivo však bylo takřka bez výjimky „vyházeno“ redaktorem Vladimírem Piskořem coby příliš hrubého zrna. Za to mu patří velký dík.
Peter Høeg: Tvýma očima (Robert Novotný)
V Høegově vývoji lze pozorovat zřejmé směřování k čím dál větší jazykové stručnosti. Nemluvil bych o asketismu ani minimalismu, ale spíše o střídmosti, což, jak jsem ho měl možnost osobně poznat, odpovídá i jeho životnímu stylu a názoru na svět. Zatímco jeho dřívější knihy, hlavně ty první tři, by se daly nazvat jednou velkou přehlídkou jazykového obžerství, jeho nynější styl je oproštěný tak, že v něm není místo pro jediné zbytné slovo. Zatímco při překládání jeho starších děl šlo hlavně o to, jak ty gejzíry výřečnosti ukočírovat, aby to bylo čitelné, musel jsem v této knize vážit každé slovo a dbát na to, aby v překladu oproti originálu nic nechybělo ani nepřebývalo, protože by to bylo nápadné. Jak řekl jakýsi dirigent: Když hrajete Mahlera nebo Brucknera a uděláte chybu, tak se to v té obrovské mase ztratí. Ale když uděláte chybu v Mozartovi nebo Haydnovi, je to v té štíhlé struktuře hned slyšet. Peter Høeg zpočátku psal tak, jako skládali Mahler a Bruckner, a nyní se propracovává ke klasicistní čistotě a průzračnosti.
Halldór Armand: Zas a zas (Martina Kašparová)
Po několika detektivkách a thrillerech pro mě překlad románu Zas a zas představoval výzvu a zároveň potěšení. Autor ho napsal velmi bohatým moderním jazykem a k dokreslení prostředí a doby použil slangové výrazy a anglicismy. I z množství novotvarů, jejichž význam jsem musela rozklíčovávat s pomocí rodilých mluvčích islandštiny, je patrné, že si práci se slovy užíval, a nachystal mi tak nejeden oříšek. Nejnáročnější pro mě ovšem byl převod reálií ze světa finančnictví a soudnictví, kvůli kterým jsem načítala ohromné spousty textů vztahujících se k islandské bankovní krizi a kauzám s ní spojených a snažila se pochopit její mechanismy. Právě to mě ale na překládání baví – stát se na omezenou dobu odbornicí na určitou oblast a načerpat k ní příslušnou slovní zásobu v obou jazycích, než tyto nově nabyté vědomosti vytlačí další zcela odlišná překladatelská zakázka.
Anne Cathrine Bomann: Agathe (Lada Halounová)
Novela Agathe s velice poetickými obraty a plastickými, někdy až impresionistickými, obrazy si po překladu vyžádala několikeré čtení. Konečný výsledek jsme s velice pečlivou redaktorkou Olgou Trávníčkovou – jíž bych touto cestou ještě jednou ráda poděkovala za skvělou spolupráci – jazykově dovedly snad skoro k dokonalosti. Při úpravách jsme se shodly, že text byla radost číst, a přistupovaly k němu téměř jako k bibliofilii. Za sebe můžu říci, že jsem za tento titul velice ráda. Doposud jsem překládala knihy spíše drsnějšího rázu a často lehce „prostořečejší“, tudíž pro mě poloha takřka lyrické prózy byla velmi milou zkušeností a překlad mě vyloženě bavil a těšil.
Tormod Haugen: Zeppelin (Linda Vomáčková)
České vydání vznikalo hrozně dlouhou dobu, Tormoda Haugena jsem totiž objevila už za studií nordistiky. Přála jsem si tehdy, aby si moje budoucí děti jednou mohly jeho knihy přečíst v češtině. Začala jsem si tedy Zeppelin překládat do šuplíku. Pak to nadlouho usnulo, narodilo se mi nejdřív první dítě, potom druhé, ale nakonec jsem se k tomu vrátila. Mezitím jsem získala zkušenosti s knižní produkcí, a jak jsem s tím textem žila už tolik let, nedokázala jsem ho pustit z ruky a chtěla jsem mít nad výslednou podobou knihy kontrolu, a tak Zeppelin vyšel samonákladem. Podařilo se mi pro spolupráci nadchnout ilustrátorku Andreu Tachezy a peníze na realizaci se vybraly prostřednictvím crowdfundingové kampaně. To pro mě byla dost náročná zkušenost, protože jsem spíš introvert a „prostituovat se“ na sociálních sítích a pořád všechny upozorňovat, aby nám přispěli, mi nebylo moc příjemné. Nevím, jestli bych do vydání samonákladem šla znovu, ale nějaký další překlad bych si zkusila ráda.
Mila Teräs: Jak liška vymalovala oblohu (Alžběta Štollová)
Pokud bych měla vybrat konkrétní překladatelský oříšek, uvedu, jak jsem naložila s jednou z postav příběhu, kterou je hoholka lední – ve Finsku relativně známý, i když už bohužel spíše vzácný vodní pták z řádu vrubozobých. V originálu hoholka nad liškou přelétne a zapojí se do hovoru o barvách. Nechtěla jsem čtenáře ochudit o jakého ptáka se jedná, ale jeho české pojmenování by na sebe mohlo strhnout příliš mnoho pozornosti a působilo by v úvodu nepřiměřeně odborně, nehledě na to, že při hlasitém čtení by mohlo způsobit zdánlivé zakoktání. Tak jsem zvolila taktiku opisu; nejprve uvádím do příběhu mořskou kachničku a až v uvozovací větě prozradím, o jaký druh se jedná: „Nad liškou a kobylkou přelétla mořská kachnička. ‚Slyším dobře?‘ zakvákala hoholka lední. ‚Mluvíte o barvách?‘“
Patrik Svensson: Tajný život úhořů (Martin Severýn)
Po přečtení originálu jsem se těšil na překládání líčení zurčící řeky a klidných večerů na chalupě rodičů, aniž by mi došlo, kolik odborných informací, literárních odkazů a faktů se autorovi podařilo do knihy nenásilně vpašovat. Kromě načtení velkého množství sekundární literatury a zjišťování biologického názvosloví jsem si také musel sestavit malý rybářský slovníček. Například hned zpočátku se operuje se slovíčkem backa, v plurálu backor, což je v podstatě lovení ryb na dlouhý vlasec s návazci. Češtině zkrátka spousta jednoslovných výrazů z mořského rybaření chybí. Tady se jako velmi užitečný pomocník ukázaly překlady směrnic Evropské unie, které určité způsoby rybaření upravují či zakazují a kolegové už se s nimi museli nějak poprat, a pak rady známých rybářů, protože na některé výrazy je i internet krátký, přestože se mezi rybáři běžně používají. Dlouho jsem se zdráhal použít výraz „prsačky“, nevěřil jsem, že je skutečně rozšířený a používaný. Podlehl jsem až po mnohém ujištění, že vysokým rybářským kalhotám zkrátka nikdo jinak neřekne.
