Reportáž: Elektropopoví Niki and the Dove představili v Praze novou desku

Fanouškům severské elektronické hudby patrně neuniklo, že švédští tahouni Niki and the Dove poctili 17. března svou návštěvou Palác Akropolis. Jaké to bylo? Komorní, ale vřele severské!

Elektropředehra připadla na italskou čtyřku Aftersalsa. Slibný synth se ale v poloprázdném klubu naneštěstí poněkud tříštil a převládl noisový, rozháraný zvuk, a tak dojem z jinak nadějné kapely bohužel nebyl tak silný. Co ovšem neklaplo ve zvuku, aspoň zčásti vyvážilo nasazení Aftersalsy. Přestože jejich vystoupení nepřihlíželo tolik lidí a večer se v tomto směru rozjížděl pomalu, odehráli koncert s chutí. Není tím pádem těžké si představit, že nějaký z budoucích koncertů bude skvělým zážitkem.

Niki and the Dove, ona oceňovaná kapela adorující zvuky osmdesátek, v níž možná překvapivě nehraje žádná Niki, se na scéně zjevila jen o pár chvil později. Zpočátku rozpačitý počet návštěvníků nakonec dosáhl vyšších čísel, Palác Akropolis konec konců hlásil vyprodáno.

Niki and the Dove letos vydali nové album Everybody’s Heart Is Broken Now, které se rychle vyšplhalo do vyšších příček hudebních žebříčků. Důkazem budiž kromě jiného třeba tři nominace na švédské Grammy. Malin Dalhström a Gustaf Karlöf tedy celkem očekávatelně zařadili do setlistu skladby ze svého nového počinu. Někdo by si možná posteskl, že ze starších songů nezaznělo v podstatě nic, nicméně nejnovější skladby nebyly o nic méně chytlavé. Nutno ovšem dodat, že oproti poslechu naživo zní Everybody’s Heart Is Broken Now ve studiovém podání jaksi něžněji, smlouvavěji, sametověji… A mnohem víc z nich dýchají ona tolik odkazovaná a v souvislosti s tímhle eletro uskupením zmiňovaná osmdesátá léta. To byl třeba případ „chytlavin“, jako je So Much It Hurts anebo Play It on My Radio. A například Coconut Kiss, některým z nás asociující reggae, zněl v live podání téměř hiphopově, dravěji. Malin a Gustaf si s sebou do Prahy přivezli kromě laptopu a kláves i živou kapelu, které poskytli prostor pro sólo výstupy, ale pozornost většiny se stejně upínala na sympaticky excentrickou zpěvačku Malin v overalu. Jako by zpěvem o lásce a jiných citových hnutích přinášela k nám do českých končin trochu svěžího jara.

Koncert Niki and the Dove skončil přibližně s úderem desáté, kdy holubice docvrlikala, co měla na srdci. Osazenstvo Akropole si sice vytleskalo ještě jeden přídavek, fungující asi jako závěrečné titulky u filmu, naznačující, že teď už ale vážně bude konec. Koncert se vydařil, melodie zní v hlavě ještě pár dní poté, doufejme tedy, že se nám Niki and the Dove zase brzo vrátí s nějakým vypečeným materiálem!

Text a foto: Anežka Chrudinová, Skandinávský dům