Jaké jsou scény z finského života?
Kultura se po lehce dusivém jaru začíná zase nadechovat a do kin konečně přicházejí nové snímky. Jedním z nich je finský Víkend na chatě, jehož světová premiéra dokonce proběhla řízením vrtkavého osudu v kinech českých namísto finských, ve kterých bude uveden až v srpnu.
Pod scénářem i režií je podepsaná Jenni Toivoniemi. Před lety začínala jako tvůrkyně krátkometrážních snímků, za něž získala ocenění například na filmovém festivalu Sundance. Toivoniemi nicméně postoupila o krok dále, začala se věnovat i delším snímkům a podílela se mimo jiné na scénáři celovečerního, typicky seversky bezútěšného snímku z předměstí Korso z roku 2014, který se u nás promítal v rámci pravidelných Severských filmových čtvrtků. Aktuální filmový počin má však pod palcem celý.
Pobyt s přáteli na chatě patří mezi námětové evergreeny. Nabízí se mnohá pojetí, od komedie přes vztahové drama až po čirý horor. Nutno dodat, že aktuální finské zpracování Jenni Toivoniemi nabízí od všeho trochu, ačkoliv se tváří především jako veselohra. Přátelé se zde sejdou při příležitosti pětatřicátých narozenin jednoho z nich, právě se rozvádějící Mitzi. Mitzi prochází krizí středního věku, a nezdá se jí proto, že by bylo zrovna co oslavovat. Společnost už se však sešla, a tak se Mitzi poddá.
Postupně zjišťujeme, že trávit víkend na chatě s přáteli, jejichž osudy jsou propletené podobně jako osudy postav z nekonečného seriálu Ulice, nemusí být nutně taková legrace. S množstvím vypitého alkoholu, vykouřených cigaret, odložením chytrých telefonů (pryč s vytvářením falešného obrazu nás samých!), a především kupícími se hodinami strávenými pospolu začínají na povrch vyplývat všemožné křivdy a příkoří, kterých se na sobě přátelé kdy dopustili. Slupka zajištěných třicátníků, kteří to v životě někam dotáhli, se začíná povážlivě odlupovat.
Film si v tomto směru hezky vyhrál se symbolikou – prostřihy na zátiší se zralým ovocem pozvolna vystřídá pohled na dopité sklenice a oschlé zbytky jídla. Tóny klasické hudby se vymění za hity našeho mládí, což pro jednoho může být Forever Young od Alphaville anebo All about us od ruské dvojice Tatu pro druhého. Dokonalým symbolem životní frustrace a také finsko-švédských vztahů je pak postava švédského herce, s nímž randí Mitzina nejlepší kamarádka Veronika. Za scénu, která to dobře vystihuje, lze považovat moment, kdy svalnatý (zároveň velmi citově založený, to zase pr) blonďatý švédsko-hollywoodský herec v trenýrkách štípe dříví jako podle příručky o přežití. Finové jen žasnou a jejich pocit méněcennosti sílí, poněvadž se jejich kamarádkám v tu chvíli samozřejmě podlamují kolena. Abychom ale byli spravedliví, švédský action-man zase moc nevydrží v sauně.
Víkend na chatě lze samozřejmě považovat za komedii, alespoň zpočátku. Vtipných momentek nabízí film spoustu, hlavní hrdinové se špičkují, vyvádějí hlouposti ̶ rozhodně je čemu se smát. Úsměv však pomalu tuhne a nastupuje lehce nepříjemný pocit. Jenni Toivoniemi ve svém snímku otevírá citlivé téma, že v životě vlastně nemá moc smysl se o cokoliv snažit, protože nic nebude, jak jste si malovali. A když to konečně pustíte z hlavy, někdo vám to rád na nějaké párty zase připomene.
Film je bezesporu dobře natočený, snad by mu jen prospěla o něco kratší stopáž. Nenechte se ale nachytat na označení komedie. Je to tragikomedie ve finském slova smyslu, tedy rozhodně žádná řachanda, a je proto vysoce pravděpodobné, že budete z kina stejně jako autorka těchto řádků odcházet s pocitem, že v životě dnešních Finů vládne zmar a chaos a že by měl někdo natočit i finskou variantu Švédské teorie lásky, abyste si v antropologii severských vztahů udělali trochu jasněji.
Víkend na chatě (Seurapeli, Finsko 2020, r. Jenni Toivoniemi, 118 min)
Autorka recenze: Anežka Soukupová
Zdroj obrázků: Pilot Film
