Většina z nás si v sobě nese nějakou nepříjemnou vzpomínku na minulost. Co se ale může stát, když nám tyto vzpomínky zabraňují postavit se samotné smrti? To se dozvíte v kresleném románu Brloh.
Před minulostí neutečete
Finskou spisovatelku Katju Kettu (nar. 1978) si většina lidí spojuje s drsnými historickými romány inspirovanými severskou vypravěčskou tradicí a magickým realismem, z nichž nejznámější jsou Porodní bába (Kätilö, 2011, č. 2015) a Můra (Yöperhonen, 2016, č. 2017). Kromě spisovatelské činnosti se Kettu věnuje také vizuálnímu umění, zejména animaci a tvorbě videoklipů. Grafické nadání mohla zúročit právě v Brlohu, na němž spolupracovala s uznávaným animátorem a autorem komiksů či graffiti Janem Anderssonem (nar. 1973).
Hlavní postavou románu je starý mládenec Jalmari žijící se starou matkou v podobně starém domě. Poklidný život však jednoho dne naruší příchod Smrťáka. Jalmari se proto mění v oblíbeného superhrdinu Jacka Dangera a vydává se na náročnou misi, jejímž cílem je vyhnání Smrťáka a záchrana matky. Nebude to ale jednoduché, protože ve zdárném splnění úkolu začnou Jalmarimu bránit traumata a svazující vzpomínky z minulosti. Fantazie se tvrdě střetne s realitou.
Jalmari na první pohled vypadá jako ztracený případ. Nemá přátele ani pořádnou práci, většinu času tráví zavřený ve svém pokoji, kde vyrábí hodiny ze stromových boulí a nejspíš se také ukrývá před matkou, která mu tento životní styl neustále vyčítá a dává mu za příklad jeho úspěšného bratra Veikku. Postupně ale vychází najevo, že Jalmari má dobré srdce. Právě on se na rozdíl od bratra o matku stará a kvůli péči o ni se vzdal vzdělání, kariéry i lásky.
Vztah matky a jejích synů se pohybuje v hranicích klasických a (nejen) v literatuře často opakovaných klišé: jeden ze synů (zde Veikka) je chytrý, úspěšný a oblíbený, zatímco ten druhý (Jalmari) je hloupý, odstrkovaný a opovrhovaný. Toto klišé zde ale není až tak rušivé, a to především díky způsobu, jakým tvůrci pracují s postavou matky. Pozorný čtenář si jistě všimne, že matka nikde nevystupuje přímo: buď slyšíme jenom její hlas, nebo ji zahlédneme pouze zprostředkovaně, ať už v podobě fotografie, červených šatů na půdě, nebo dámských střevíců v lednici. Nejvíce mě uchvátila situace, kdy na sebe matčinu podobu bere starý dům. Proto se zde nabízí otázka: Skutečně Jalmari žije s matkou, nebo si to jenom představuje?
Brloh je komiks, a tudíž v něm kresby výrazně převažují nad psaným textem, což může některé čtenáře, kteří dosud nepropadli kouzlu tohoto žánru, odradit. Osobně si ale myslím, že absence textu není na škodu, protože zdařilá kresba umí na malém prostoru sdělit víc informací než sebelepší text. Na čtenáře také působí mnohem sugestivněji a dokáže v něm vyvolat silnější odezvu. Ladění do temných barev, jako je černá, šedá, tmavě modrá či zelená, vyvolává pocity beznaděje, které jsou umocněny dokonalým vystižením interiéru, jehož omšelost a rozklad vystupují z každé strany. Skvělým příkladem je Jalmariho pokoj, v němž se všude povalují prázdné lahve a cigaretové nedopalky.
V okamžiku, kdy se z Jalmariho stává superhrdina Jack Danger, mění se také jeho vzhled. Náhle omládne, zeštíhlí a hlavu mu halí kapuce. Ve srovnání se skutečným Jackem Dangerem, jehož podobu několikrát zahlédneme v otevřeném komiksovém časopisu, ovšem Jalmariho snaha vyznívá směšně. I po proměně má totiž na sobě stále stejné otrhané oblečení jako předtím. Toutu kombinací autoři skvěle vystihli svazující sílu skutečnosti, která člověku brání naplno se oddat fantazii.
Jakkoliv se to zdá nepravděpodobné, v knize nalezneme i humor, i když je třeba ho trochu hledat. Většinou spočívá v detailech, kterých si na první pohled nevšimneme: mně například vrtalo hlavou, proč na stole stojí růžový dort se zpívajícími rybami. Humorně vyznívá také matčina úchylka cpát boty do ledničky nebo celá Jalmariho snaha hrát si na superhrdinu.
Nenechte se odradit bezútěšností, kterou navozuje východisko příběhu i ponuré kresby. Kniha jako celek v žádném případě nevyznívá negativně. Naopak je pozoruhodnou ukázkou toho, že naděje umírá jako poslední a že síla fantazie nezná mezí.
Autorka recenze: Kateřina Jagošová, Skandinávský dům
Katja Kettu, Jan Andersson: Brloh. Přel. Jitka Hanušová. Argo, Praha 2020.
Úvodní obrázek – zdroj: https://argo.cz/knihy/brloh/