„Tváře matky a otce nikdy nezestárly. Rodiče žili dál na fotografii na komodě vedle telefonu. Otec stojí v kalhotách se širokými nohavicemi a v pruhované vestě a opírá se o dědečkův mercedes. Matka sedí v dřepu vedle něj a hladí Pelleho, našeho špice. Jako by ji chtěl zadržet, jako by nechtěl, abychom odjížděli.“
PO STOPÁCH TEMNÉHO RODINNÉHO TAJEMSTVÍ
Někdejší norský novinář a nakladatelský redaktor Lars Mytting se coby autor prosadil díky knize Dřevo (čs. Knižní klub, 2015), která se, jak název napovídá, věnuje dřevu – jak ho skladovat a zpracovávat, jak jím topit, jak se starat o les… Ta svou přístupnou formou, fundovaností a řadou dobrých rad překvapivě zaznamenala úspěch u široké veřejnosti. Už od roku 2006 ale Mytting píše romány, přičemž zatím jich má na svém kontě pět. Tím nejúspěšnějším je Šestnáct stromů na Sommě z roku 2014, za který získal Cenu knihkupců, byl nominovaný na Mezinárodní dublinskou literární cenu a který byl přeložen do téměř dvacítky jazyků. Nyní si ho mají možnost v překladu Jarky Vrbové přečíst také čeští čtenáři.
Edvard vyrůstá s dědečkem v kraji Gudbrandsdalen v norském vnitrozemí. Rodiče mu tragicky zahynuli při nehodě během dovolené ve Francii. Když Edvard už jako školák náhodou zjistil, že mu dědeček o téhle události nepověděl celou pravdu, rozhodl se, že se na ono osudové místo vypraví. Jenže až do dědečkovy smrti o mnoho let později se k tomu neodhodlal. Teď je dědeček mrtvý, Edvard dospělý a doma už ho nic nedrží. Pátrání ho ovšem zavede nejprve na Shetlandské ostrovy, kde podle všeho žije Edvardův prastrýc, dědečkův bratr Einar, a teprve potom do Francie, a to zejména k řece Sommě, kde se za první světové války odehrála jedna z nejkrvavějších bitev našich dějin. Každá nově nabitá informace Edvarda posune vpřed k objasnění rodinného tajemství.
Tři různá prostředí – lesnaté Norsko, větrné Shetlandy a elegantní Francie – dodávají příběhu na atraktivitě. Nejvíc zaujmou popisy řídce zalidněného skotského souostroví, které zdařile vystihují tamější ponurou, ale zároveň čarovnou atmosféru. Vskutku dokonalé místo pro úkryt morouse stranícího se světa a pro budování napětí, kdy hlavní hrdina musí čelit nečekaným úkladům. Jak se totiž ukáže, v příběhu hraje důležitou roli oněch šestnáct stromů na Sommě z názvu knihy, tedy šestnáct ořešáků, jejichž prvotřídní dřevo představuje menší jmění. Tím ovšem motivy související se dřevem zdaleka nekončí: u statku Edvardova dědečka roste březový lesík, jehož stromy Einar opatřil kovovými obručemi, a díky starému váženému rodu autor čtenáře zasvětí také do obchodování se dřevem a dřevěných výrobků.
Román má ale i své slabé stránky. Tou největší jsou ploché a stereotypně pojaté postavy, zejména ty ženské. Hned na začátku příběhu se Edvardovi do života vrací jeho bývalá přítelkyně Hanne. Snaží se Edvardovi být po dědečkově smrti oporou a během jeho pozdější nepřítomnosti se mu stará o statek. Edvard však na Shetlandských ostrovech podlehne kouzlu suverénní a nevyzpytatelné Gwen, která se neobvykle dobře vyzná v dřevěných pažbách palných zbraní. Rozhodne se Edvard pro loajální domáckou Norku, nebo nestálou temperamentní Skotku? Jako by se Mytting inspiroval divadelní hrou Peer Gynt Henrika Ibsena, kde na titulního hrdinu, zatímco ten si v cizích krajích užívá, doma trpělivě čeká věrná Solveig. Milostné zápletce, která v podstatě spočívá v Edvardově nerozhodnosti, je v knize navíc věnováno příliš mnoho prostoru.
Šestnáct stromů na Sommě je čtivě napsaný román, který vás ve snaze přijít na kloub rodinné záhadě bude pohánět vpřed. Nepropracované postavy vyvažují zdařilé popisy prostředí a detaily týkající se dřeva. Kniha tak i přes své temnější momenty z minulosti představuje kvalitní oddechovou četbu.
Autorka recenze: Jitka Jindřišková
Lars Mytting: Šestnáct stromů na Sommě. Přel. Jarka Vrbová. Argo, Praha 2022.
